# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2823/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2823/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:2.US.2823.12.2
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 8. 2012
- Datum zveřejnění: 13. 9. 2012
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: náklady řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 142 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení výroku II. shora uvedeného pravomocného rozsudku obecného soudu pro porušení čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Okresní soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem vyhověl žalobě stěžovatelky, jíž se proti žalované domáhala zaplacení částky ve výši 1 008 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení jízdného a přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu v dopravním prostředku MHD (výrok I.). Současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká soudu, že o náhradě nákladů řízení rozhodl v rozporu s průběhem řízení i s rozhodnutím ve věci. Namítá, že důvodně očekávala, že v případě úspěchu ve sporu jí bude přiznána náhrada nákladů řízení. Soud však náklady posoudil jako neúčelně vynaložené, s tím že v jiném řízení se stejnými účastníky jí již náhrada nákladů řízení přiznána byla. Tato skutečnost však nemůže být okolností odůvodňující nepřiznání náhrady nákladů řízení. Je přesvědčena, že soud ustanovení § 142 o. s. ř. nesprávně aplikoval a překročil v rozporu s principem právní jistoty meze předvídatelného rozhodování obecných soudů. Rovněž upozorňuje, že jí soud nesdělil svůj záměr aplikovat citované ustanovení o. s. ř. tak, že posoudí její náklady jako účelně nevynaložené. Na podporu svých tvrzení pak odkazuje na judikaturu Ústavního soudu.

Argumentačně shodnými ústavními stížnostmi stěžovatelky týkajícími se téže právní problematiky se Ústavní soud ve svých senátech již opakovaně zabýval a rozhodl o nich tak, že je jako zjevně neopodstatněné usneseními odmítl (např. sp. zn. II. ÚS 853/12, II. ÚS 1266/12, I. ÚS 1340/12, III. ÚS 1462/12 či III. ÚS 1699/12). S podstatou této argumentace, kterou stěžovatelka ve svých podáních neustále opakuje, se dále Ústavní soud podrobně vypořádal v zamítavém nálezu ze dne 25. 7. 2012 sp. zn. I. ÚS 988/12. V posuzované věci je napadený výrok logicky a ústavně konformním způsobem odůvodněn. Za této situace tedy postačí na závěry z této judikatury plynoucí, jež jsou stěžovatelce známy, pro stručnost plně odkázat.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2823/12-2)