# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 28/07 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: II.ÚS 28/07 - ECLI: ECLI:CZ:US:2007:2.US.28.07 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 6. 2. 2007 - Datum zveřejnění: 20. 9. 2007 - Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek; právo na soudní a jinou právní ochranu; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces - Klíčová slova: vlastnické právo/ochrana, obnova řízení, řízení/přerušení - Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 228 odst.1 písm.a, § 153 odst.1 písm.a ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Ústavní stížností zaslanou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných usnesení obecných soudů, neboť má za to, že postupem soudů byla porušena její základní práva garantovaná čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen "Úmluva"), a dále, že byl porušen čl. 90 Ústavy ČR. V záhlaví citovaným usnesením obvodní soud zamítl návrh stěžovatelky na obnovu řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Co 302/95 v části, kterou se žalovanému ukládá povinnost zaplatit žalobci 32,315.342,- Kč s přísl. a návrh na obnovu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 18 C 5/94 o uložení povinnosti zaplatit částku 51,000.000,- Kč (omezeno na 32,315.342,- Kč s přísl.). Městský soud v záhlaví citovaným usnesením rozhodl o odvolání stěžovatelky tak, že usnesení soudu I. stupně potvrdil a uložil stěžovateli povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 4.650,- Kč. Stěžovatelka v podané ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy nepřerušením řízení do doby pravomocného rozhodnutí ve věci sp. zn. 4 C 218/97 vědomě odejmuly stěžovatelce právo na soudní ochranu, protože nutně musely vědět, že stěžovatelka nemůže zajistit ukončení sporu o určení vlastnického práva (a tedy předložení pravomocného rozsudku jako důkazu) ve lhůtě stanovené zákonem pro podání žaloby na obnovu řízení. Pokud by napadená rozhodnutí dle stěžovatelky zůstala v platnosti, bylo by jí odepřeno domáhat se svého práva ve smyslu ustanovení čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny a porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy. Proto navrhuje, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná usnesení svým nálezem zrušil. Ústavní stížností zaslanou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných usnesení obecných soudů, neboť má za to, že postupem soudů byla porušena její základní práva garantovaná čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen "Úmluva"), a dále, že byl porušen čl. 90 Ústavy ČR. V záhlaví citovaným usnesením obvodní soud zamítl návrh stěžovatelky na obnovu řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Co 302/95 v části, kterou se žalovanému ukládá povinnost zaplatit žalobci 32,315.342,- Kč s přísl. a návrh na obnovu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 18 C 5/94 o uložení povinnosti zaplatit částku 51,000.000,- Kč (omezeno na 32,315.342,- Kč s přísl.). Městský soud v záhlaví citovaným usnesením rozhodl o odvolání stěžovatelky tak, že usnesení soudu I. stupně potvrdil a uložil stěžovateli povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 4.650,- Kč. Stěžovatelka v podané ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy nepřerušením řízení do doby pravomocného rozhodnutí ve věci sp. zn. 4 C 218/97 vědomě odejmuly stěžovatelce právo na soudní ochranu, protože nutně musely vědět, že stěžovatelka nemůže zajistit ukončení sporu o určení vlastnického práva (a tedy předložení pravomocného rozsudku jako důkazu) ve lhůtě stanovené zákonem pro podání žaloby na obnovu řízení. Pokud by napadená rozhodnutí dle stěžovatelky zůstala v platnosti, bylo by jí odepřeno domáhat se svého práva ve smyslu ustanovení čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny a porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy. Proto navrhuje, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná usnesení svým nálezem zrušil. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně zaručených základních práv a svobod, který je ovšem vůči ostatním prostředkům, které slouží jednotlivci k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. V ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jeden z atributů ústavní stížnosti tedy, že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to ovšem neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Z věty za středníkem tedy vyplývá, že v tomto případě, pokud jednotlivec mimořádný opravný prostředek neuplatnil, nelze ústavní stížnost za takové situace odmítnout pro nepřípustnost. Uplatnil-li však stěžovatel mimořádný opravný prostředek a tento byl odmítnut na základě úvahy Nejvyššího soudu, že nebyl přípustný, je podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu stěžovateli zachována lhůta k podaní ústavní stížnosti i proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů, a to 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Jinými slovy, pokud stěžovatel napadá dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž o přípustnosti tohoto dovolání rozhoduje sám dovolací soud, nelze posléze podanou ústavní stížnost i proti rozhodnutí odvolacího soudu, resp. soudu nalézacího odmítnout z důvodu její opožděnosti. Přitom však platí, že v této fázi není Ústavní soud oprávněn přezkoumávat přípustnost stěžovatelkou podaného dovolání, neboť by tím nepřípustně zasahoval do pravomocí Nejvyššího soudu posoudit podané dovolání jak z hlediska přípustnosti, tak eventuálně z hlediska důvodnosti. Bylo by zásahem do pravomoci Nejvyššího soudu a porušením principu dělby moci, pokud by Ústavní soud rozhodoval bez toho, aniž by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho pravomoci. K souběžnému podávání dovolání a ústavní stížnosti není v praxi důvod, protože i za situace, že dovolací soud posoudí dovolání jako nepřípustné, nelze ústavní stížnost proti rozhodnutím, jež rozhodnutí o dovolání předcházela, odmítnout pro opožděnost. To vše platí ovšem za předpokladu, že dovolání bylo podáno formálně řádně a nebyla-li jeho přípustnost dle příslušných ustanovení o. s. ř. (§ 236 a násl.) výslovně vyloučena. Za splnění formálních náležitostí dovolání je odpovědný stěžovatel a Ústavní soud se jimi v této fázi řízení nemůže zabývat, neboť by zasahoval do judikatorní činnosti Nejvyššího soudu. Jak stěžovatelka v ústavní stížnosti upozorňuje, podala proti ústavní stížností napadenému usnesení Městského soudu v Praze soudu dovolání k Nejvyššímu soudu. Je tedy zřejmé, že sama stěžovatelka svým postupem dala najevo, že se domnívá, že tvrzený zásah do jejích práv lze odstranit v rámci dovolacího řízení. Pokud by její stížnost byla Ústavním soudem věcně posouzena před tím, než o podaném dovolání rozhodne Nejvyšší soud, mohlo by ze strany Ústavního soudu dojít k nepřípustnému zásahu do rozhodování obecných soudů. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti nikterak nepoškozuje stěžovatele, neboť pokud by jeho dovolání bylo odmítnuto či zamítnuto, je stěžovateli stále zachována lhůta k podání nové ústavní stížnosti, v níž by měl být zohledněn i průběh a výsledek dovolacího řízení. Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítl. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-28/07-07)