# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 277/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 277/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2004:2.US.277.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 1. 2004
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2; 99/1963 Sb., § 132, § 120

## Výrok

Řízení o ústavní stížnosti se přerušuje.

## Odůvodnění

Stěžovatelka ústavní stížností ze dne 6. 5. 2002 napadá v záhlaví označený rozsudek Vrchního soudu v Praze, kterým byl také napadený rozsudek Městského soudu v Praze změněn tak, že žalovaná Česká pojišťovna a. s. je povinna zaplatit stěžovatelce 49 000,- Kč s 16% úrokem z prodlení od 27. 9. 1996 do zaplacení, ve zbývající části byl rozsudek potvrzen a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

Stěžovatelka je toho názoru, že rozhodnutím obou soudů byla porušena její ústavně zaručená práva na soudní ochranu daná čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a proto navrhuje, aby Ústavní soud ČR nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozsudky obou obecných soudů.

Ústavní soud ČR konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení § 72 odst. 1, 2, 4 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků u ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost může být tedy před Ústavním soudem projednána a rozhodnuta až poté, co byly vyčerpány všechny ostatní zákonem stanovené prostředky k ochraně práv. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani jiných orgánů veřejné moci a nemůže do jejich činnosti zasahovat, pokud stěžovatel nevyužil všechny procesní prostředky k ochraně svých práv nebo svobod. Nemělo by také docházet k souběžnému řízení a rozhodování o podaných návrzích brojících proti stejným rozhodnutím jak před Ústavním soudem ČR, tak i před některým jiným orgánem veřejné moci.

Ústavní soud ČR zjistil telefonickým dotazem na Městský soud v Praze, že stěžovatelka podala dne 7. 5. 2002 proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Za těchto okolností Ústavní soud dle ustanovení § 63 zákona č. 183/1993 Sb., o Ústavním soudu ve spojení s § 109 odst. 2 písm. c) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, konstatuje, že současně s řízením o ústavní stížnosti probíhá u Nejvyššího soudu ČR řízení o dovolání, v němž může být řešena otázka mající význam pro rozhodnutí Ústavního soudu ČR. Proto Ústavní soud ČR rozhodl o přerušení řízení o podané ústavní stížnosti a pokračovat ve věci bude poté, co Nejvyšší soud ČR rozhodne o dovolání.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-277/02-02)