# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2768/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2768/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:2.US.2768.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 5. 9. 2019
- Datum zveřejnění: 18. 9. 2019

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Podáním ze dne 18. 8. 2019 stěžovatelka požádala Ústavní soud, aby zvážil, zda by jí mohla být prominuta či snížena zbývající část trestu odnětí svobody. Uvedla, že v důsledku rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 1 T 48/2012, Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 3 T 30/2013, Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 8 T 41/2014 a sp. zn. 6 T 208/2012, Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 2 T 68/2013 a sp. zn. 3 T 59/2013 a Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 24 T 111/2013, jí byl vyměřen trest odnětí svobody v délce deseti let, z něhož pět let a tři měsíce již vykonala. Jako důvod své žádosti uvedla, že je matkou dvou malých dětí, umístěných v dětském zařízení v K., se kterými nemá žádný kontakt; jeden ze synů je na ní psychicky závislý, druhý má dětskou obrnu a je nepohyblivý.

Po posouzení žádosti stěžovatelky Ústavní soud shledal, že se jedná o návrh, k jehož projednání není příslušný; z tohoto důvodu nevyzýval stěžovatelku k odstranění vady ústavní stížnosti spočívající v absenci povinného právního zastoupení [§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Ústavní soud se ve své činnosti řídí principem uplatňování státní moci jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), a nemůže tak překročit rámec předpisů, které vymezují jeho postavení a pravomoc. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod, přičemž blíže tuto Ústavou zakotvenou pravomoc Ústavního soudu rozvádí zákon Ústavním soudu. Pokud jde o způsoby, jakými je Ústavní soud oprávněn zasahovat do činnosti orgánů veřejné moci, je nutno odkázat na ustanovení § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle kterého Ústavní soud může zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo zakázat příslušnému státnímu orgánu pokračovat v porušování základního práva a svobody, a přikázat mu obnovit stav před porušením takového práva, pokud je to možné.

Návrh stěžovatelky nepředstavoval žádný z případů, v nichž je Ústavní soud ve smyslu shora označených předpisů oprávněn rozhodovat.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2768/19-1)