# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2758/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2758/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:2.US.2758.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 11. 2007
- Datum zveřejnění: 18. 12. 2007

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Dne 23. 10. 2007 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele, v němž brojil proti postupu v průběhu exekučních řízení vedených u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. E 4236/2000 a E 4237/2000 a domáhal se toho, aby Ústavní soud určil, zda "stanovisko správního orgánu a správního soudu, že v exekučním řízení soud vždy zkoumá, zda jsou dány zákonné předpoklady pro výkon exekučního titulu a správní orgán je jednou ze stran před exekučním soudem, není v rozporu se stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ČR, že soud nemá žádnou povinnost právní moc a vykonatelnost exekučního titulu z hlediska materiálního přezkoumávat."

Vzhledem k tomu, že toto podání vykazovalo obsahové a formální vady (k podání nebyla přiložena kopie rozhodnutí, na něž text návrhu odkazuje; stěžovatel nebyl právně zastoupen a v podání rovněž absentovala jakákoliv ústavněprávní argumentace stran porušení ústavně garantovaných základních práv či svobod stěžovatele), byl stěžovatel přípisem ze dne 30. 10. 2007 vyzván k jejich odstranění, a to ve lhůtě 14 dnů ode dne doručení této výzvy Ústavního soudu s poučením, že neodstraní-li vady v této lhůtě, bude jeho návrh odmítnut.

Stěžovateli byla citovaná výzva doručena dne 1. 11. 2007. Dne 16. 11. 2007, tj. předposlední den lhůty určené k odstranění vad citovaného podání, bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění podání, v němž stěžovatel ve výzvě vytýkané vady návrhu nikterak neodstranil a pouze polemizoval s požadavkem povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem. V závěru nicméně uvedl, že si je vědom toho, že tento návrh bude odmítnut, " protože se mi nepodaří ke dni zahájení řízení opatřit si zástupce."

Soudce zpravodaj po zvážení konkrétní situace stěžovatele dospěl k závěru, že žádosti o prodloužení lhůty (jak stěžovatelovo výše citované podání soudce zpravodaj kvalifikoval, byť v něm žádost nebyla explicitně formulována) nelze vyhovět. Přitom vážil, zda v konkrétním případě stěžovatele bude odmítnutí jeho podání pro neodstranění vad v původně určené lhůtě proporcionálním z hlediska vztahu mezi základním právem stěžovatele na přístup k Ústavnímu soudu a trváním na splnění zákonných podmínek realizace tohoto práva ve lhůtách stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je podle soudce zpravodaje plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť v takovém případě je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří této zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. V případě stěžovatele nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že stěžovateli v okamžiku, kdy počala plynout lhůta k podání ústavní stížnosti, musela být známa skutečnost, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem, což vyplývá jednak z obsahu stěžovatelova tvrzení v původním návrhu a jednak byl ve výzvě k odstranění vad o ní opětovně poučen, přičemž byl rovněž informován o možnosti podat České advokátní komoře žádost o poskytnutí bezplatné právní služby. Jelikož ani z obsahu doplnění podání nevyplývá, že by stěžovatel této možnosti ve lhůtě mu určené k odstranění vad využil či v dohledné době chtěl využít, svědčí to spíše o liknavém přístupu stěžovatele, nežli o jeho skutečné nemožnosti splnit požadavky stanovené zákonem o Ústavním soudu pro řádné podání ústavní stížnosti.

Pokud jde o požadavek povinného právního zastoupení advokátem, s nímž stěžovatel polemizoval, Ústavní soud jej ve své judikatuře zdůvodnil mimořádnou závažností řízení a s tím spojenou snahou zajistit kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem a garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení (viz stanovisko Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS -st. 1/96).

Za této situace nezbylo soudci zpravodaji než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2758/07-1)