# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2646/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2646/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:2.US.2646.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 10. 2007
- Datum zveřejnění: 12. 11. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 2 odst.6, § 2 odst.5

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá

## Odůvodnění

Stěžovatel se řádnou a včasnou ústavní stížností (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž byl uznán vinným spácháním trestného činu zpronevěry a tvrdil, že jejich vydáním byla porušena jeho práva na obhajobu a na spravedlivý proces garantovaná čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a čl. 6. odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel namítal, že byl odsouzen na základě svědeckých výpovědí nespolehlivých osob, bez jediného "objektivního" důkazu, přičemž soud neprovedl jím navrhované důkazy směřující k ověření věrohodnosti svědků (znalecké posudky a tzv. detektor lži). Peníze nepotřeboval a je nelogické, že by je poškozený předal bez jakéhokoli potvrzení. Poškozený a další svědek naopak po stěžovateli chtěli tzv. výpalné.

Z rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 19. 10. 2005, č. j. 3 T 321/2005-119, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl uznán vinným tím, že převzal od poškozeného částku 200.000,- Kč za účelem opatření osobního vozidla ze SRN, ale vozidlo nedovezl, a peníze si ponechal, v čemž soud spatřoval trestný čin zpronevěry (§ 248 odst. 1 a 2 tr. zák.), a stěžovateli uložil trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který podmíněně odložil na zkušební dobu 20 měsíců. Proti rozsudku podal stěžovatel dovolání, v němž argumentoval obdobně jako v ústavní stížnosti a navíc argumentoval i judikaturou Ústavního soudu.

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 14. 8. 2006, č. j. 6 To 20/2006-156, odvolání stěžovatele zamítl. Usnesení napadl stěžovatel dovoláním, ve kterém argumentoval obdobně jako v ústavní stížnosti a dodal i odkazy na judikaturu Ústavního soudu.

Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. 7 Tdo 36/2007 dovolání stěžovatele odmítl, jako zjevně neopodstatněné (srov. na www.nsoud.cz/rozhod.php).

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Tvrzení obsažená v ústavní stížnosti jsou v rozporu s obsahem napadeného rozsudku Okresního soudu v Lounech, který podrobně hodnotil všechny důkazy a také logicky a přesvědčivě odůvodnil, proč některým svědkům věřil a jiným ne (srov. str. 4 napadeného rozsudku Okresního soudu v Lounech). Přesvědčivě a logicky soud vypořádal, proč není třeba dále ověřovat věrohodnost svědků pomocí svědkem navržených důkazních prostředků (znalecké posudky, polygraf- viz str. 5 odst. 1 cit. rozhodnutí). Proti rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu stěžovatel žádnou konkrétní námitku neuvedl, přitom i tato rozhodnutí obsahují přesvědčivé vypořádání námitek vznášených v ústavní stížnosti. Stěžovatel se tak snažil pomocí ústavní stížnosti dosáhnout změny pro něj nepříznivého rozhodnutí na základě zjevně neopodstatněných tvrzení o zásahu do svých základních práv.

Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2646/07-1)