# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2633/18

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2633/18
- ECLI: ECLI:CZ:US:2018:2.US.2633.18.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 10. 2018
- Datum zveřejnění: 23. 10. 2018

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 8. 2018, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených usnesení a odkladu vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2018, č. j. 10 Co 437/2018-262, s tvrzením, že jimi došlo k porušení Ústavou České republiky a Listinou základních lidských práv a svobod zaručených práv a jistot, zejména co se týká rovnosti účastníků před soudem, lidské důstojnosti, spravedlivého procesu, zákonnosti a svévole rozhodování soudů.

2. Než se Ústavní soud může zabývat věcnou argumentací stěžovatelky, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny procesní předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelčina ústavní stížnost tyto předpoklady nesplňuje, neboť v rozporu s § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nebyla stěžovatelka při podání ústavní stížnosti zastoupena advokátem a v rozporu s § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu k nim nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva.

3. O povinnosti být zastoupena již při podání ústavní stížnosti advokátem na základě zvláštní plné moci byla stěžovatelka v minulosti mnohokráte poučena v jiných svých řízeních před Ústavním soudem (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 387/09 ze dne 22. 4. 2009, usnesení sp. zn. II. ÚS 3276/07 ze dne 30. 1. 2008, usnesení sp. zn. I. ÚS 2360/08 ze dne 10. 11. 2008, usnesení sp. zn. IV. ÚS 9/11 ze dne 31. 1. 2011, usnesení sp. zn. II. ÚS 1373/09 ze dne 21. 7. 2009 a mnohá další). Stěžovatelka byla rovněž již v minulosti v mnoha řízeních před Ústavním soudem poučena o možnosti obrátit se na Českou advokátní komoru s žádostí o ustanovení zástupce k řízení, jíž několikráte při podávání svých ústavních stížností i využila.

4. Je tedy zřejmé, že stěžovatelce je smysl a podstata povinnosti dle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu známa a že ji chápe. Přesto v nynější věci stěžovatelka tuto povinnost nesplnila. Jak již Ústavní soud rozhodl mnohokrát, a to v řadě případů i v řízeních o ústavních stížnostech nynější stěžovatelky (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2250/17 ze dne 9. 8. 2017 či usnesení sp. zn. III. ÚS 1878/17 ze dne 27. 6. 2017, usnesení sp. zn. I. ÚS 219/13 ze dne 21. 1. 2013, usnesení sp. zn. I. ÚS 3480/11 ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. I. ÚS 784/10 ze dne 31. 3. 2010, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1548/09 ze dne 9. 7. 2009, usnesení sp. zn. IV. ÚS 2817/09 ze dne 10. 11. 2009, usnesení sp. zn. III. ÚS 240/10 ze dne 11. 3. 2010, usnesení sp. zn. II. ÚS 3381/11 ze dne 16. 11. 2011, usnesení sp. zn. II. ÚS 3633/11 ze dne 13. 12. 2011, usnesení sp. zn. II. ÚS 3479/11 ze dne 25. 11. 2011, usnesení sp. zn. II. ÚS 3396/11 ze dne 16. 11. 2011, usnesení sp. zn. IV. ÚS 2818/11 ze dne 3. 10. 2011, usnesení sp. zn. II. ÚS 1414/11 ze dne 8. 6. 2011, usnesení sp. zn. IV. ÚS 2840/12 ze dne 7. 8. 2012 aj.; z poslední doby např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2401/18 ze dne 31. 7. 2018), jestliže jsou konkrétnímu stěžovateli či stěžovatelce již při podání ústavní stížnosti prokazatelně známy všechny vady, pro něž může být jejich ústavní stížnost odmítnuta dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, zejména byli-li opakovaně o povinnosti tyto vady odstranit poučeni, nemusí být zvláště vyzváni k odstranění těchto vad, jimiž další jejich ústavní stížnost trpí, a Ústavní soud může rovnou přiměřenou aplikací ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu takovou ústavní stížnost odmítnout.

5. V nynější věci není dán žádný důvod, pro nějž by Ústavní soud měl postupovat odlišně. Nedošlo ke změně relevantní právní úpravy řízení před Ústavním soudem ani relevantní rozhodovací praxe, z podání stěžovatelky neplyne, že by se tato nyní nacházela v nové, neočekávané či jinak odlišné situaci, jež by ji činila zranitelnější oproti jejím předchozím řízením před Ústavním soudem, v nichž byly její ústavní stížnosti přiměřenou aplikací ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuty bez výzvy k odstranění vad v přiměřené lhůtě. Naopak, stěžovatelka v textu ústavní stížnosti avizovala, že tuto doplní s advokátem ustanoveným Českou advokátní komorou, čímž dala najevo, že si je vědoma povinnosti být již při podání ústavní stížnosti řádně zastoupena.

6. Ústavní soud proto ověřil ze serveru https://infosoud.justice.cz, že stěžovatelce bylo napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě doručeno dne 20. 7. 2018 a aniž stěžovatelku vyzval k odstranění výše zmíněných vad podání, vyčkal uplynutí lhůty dvou měsíců od tohoto doručení a přiměřené lhůty, v níž by mu mohlo být doručeno podání stěžovatelky odstraňující výše zmiňované vady, odeslané ještě v této dvouměsíční lhůtě. Ke dnešnímu dni však stěžovatelka vady své ústavní stížnosti neodstranila.

7. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl pro neodstranění vad ve lhůtě k tomu stanovené. Procesní osud stěžovatelčiny ústavní stížnosti sdílí i její návrh na odklad vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2018, č. j. 10 Co 437/2018-262.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2633/18-1)