# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2600/22

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2600/22
- ECLI: ECLI:CZ:US:2023:2.US.2600.22.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 2. 2023
- Datum zveřejnění: 6. 3. 2023
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 236

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Stěžovatelka se v petitu podané ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných soudních rozhodnutí, zamítajících žalobu stěžovatelky nárokující po státu náhradu škodu v důsledku nesprávného úředního postupu soudů. Škoda měla spočívat v tom, že v jiném soudním řízení byla stěžovatelka nucena hradit náklady řízení protistraně. Ústavní stížnost podala stěžovatelka zprvu bez právního zastoupení. Svým obsahem se jednalo o podání v podstatě nesrozumitelné, vymezující se proti celé řadě soudních rozhodnutí, v různých soudních řízeních, k tomu stěžovatelka žádala Ústavní soud o zrušení a dokonce též změnu či doplnění ustanovení několika zákonů. Ústavní soud zaslal stěžovatelce výzvu k odstranění vad podání. Stěžovatelka si zvolila advokáta, dne 18. 1. 2022 Ústavnímu soudu doručené "Doplnění ústavní stížnosti" je však až na nadpis doslovně shodné s původní verzí ústavní stížnosti. Stručně vyjádřeno, advokát podání obsahově nijak nevylepšil.

2. Ústavní soud je před samotným posouzením ústavní stížnosti povinen přezkoumat, zda ta splňuje příslušné náležitosti a jestli jsou dány podmínky jejího projednání vymezené v zákoně č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jednou z takových podmínek je mimo jiné i to, zda je přípustná.

3. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3). Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný, tak i mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), stejně jako jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítaného nedostatku, resp. vady řízení či vady rozhodnutí. Ustanovení § 75 odst. 1 přitom nerozlišuje mezi řádnými, mimořádnými opravnými prostředky či jinými procesními prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat příslušný procesní prostředek, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena.

4. V napadeném rozsudku Městského soudu v Praze se stěžovatelce dostalo jasného poučení, že dané rozhodnutí je oprávněna napadnout dovoláním. To nejspíše stěžovatelka podala (dokument označený jako dovolání byl k ústavní stížnosti přiložen), o jeho osudu ale nepodává jasné informace a ve vztahu k přezkoumávanému návrhu to beztak není nijak relevantní, neboť Ústavní soud je samozřejmě vázán petitem ústavní stížnosti (viz už nález ze dne 24. 5. 1994 sp. zn. Pl. ÚS 16/93) a ten, jak již byla shora uvedeno, žádá zrušení pouze rozsudků prvostupňového a odvolacího soudu.

5. S ohledem na uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost stěžovatele odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2600/22-1)