# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2578/23

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2578/23
- ECLI: ECLI:CZ:US:2023:2.US.2578.23.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 11. 2023
- Datum zveřejnění: 5. 12. 2023
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní; právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
- Klíčová slova: opravný prostředek - mimořádný, dovolání, dovolání/náležitosti
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 237, § 241a odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byl dne 28. 9. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí.

2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

3. Stěžovatel se před obecnými soudy domáhal náhrady škody, která měla na střeše jeho rodinného domu vzniknout v důsledku pochybení společnosti DUKO Hlinsko s.r.o. při provádění díla. Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 18. 11. 2021 č. j. 108 C 95/2012-896, žalobu zamítl. Odvolací Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích prvoinstanční rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne 26. 5. 2022 č. j. 22 Co 20/2022-936. Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání odmítl pro vady usnesením ze dne 27. 6. 2023 č. j. 23 Cdo 1251/2023-978.

4. Stěžovatel se domnívá, že uvedenými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv plynoucích z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Porušení spatřuje v délce řízení, nesrozumitelnosti odůvodnění a v chybných skutkových i právních závěrech obecných soudů. Z toho důvodu se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí.

5. Ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná, zčásti nepřípustná.

6. Ústavní soud se nejprve zabýval napadeným usnesením Nejvyššího soudu, který stěžovatelovo dovolání odmítl pro vady. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že dle dovolacího soudu stěžovatel náležitě nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti. Nejvyšší soud vyložil, že stěžovatel sice uvedl, že "uvedená právní otázka byla v daném případě posouzena jinak, tedy mohla by se i odchýlit od dosavadní judikatury," z dovolání však nevyplývá, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud nyní odchýlit, ani jakou otázku odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a o jakou ustálenou rozhodovací praxi jde.

7. Ústavní soud ze stěžovatelova dovolání a jeho doplnění zjistil, že jejich obsahu závěr Nejvyššího soudu odpovídá. V tomto ohledu ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti ani nic nenamítá, pouze nesouhlasí s pojetím přípustnosti dovolání. Ústavní soud však již ve svém stanovisku ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, učinil závěr, že neobsahuje-li dovolání řádné vymezení předpokladů přípustnosti, není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud nyní neshledal žádný důvod k učinění odlišných závěrů. Z uvedených důvodů je ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu zjevně neopodstatněná.

8. Ve vztahu k rozhodnutím okresního a krajského soudu je ústavní stížnost nepřípustná. Ústavní soud v již citovaném stanovisku ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, učinil závěr, že pokud stěžovatel v dovolání nevymezil, v čem spatřuje splnění přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel nevyužil efektivně dovolání. To se týká nynějšího případu, kdy bylo stěžovatelovo dovolání odmítnuto právě pro nevymezení předpokladů přípustnosti.

9. Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dílem dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, dílem dle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona jako návrh nepřípustný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2578/23-1)