# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2571/08

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2571/08
- ECLI: ECLI:CZ:US:2008:2.US.2571.08.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 10. 2008
- Datum zveřejnění: 20. 11. 2008
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
- Klíčová slova: stavební povolení, stavba, řízení/zahájení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 50/1976 Sb., § 106 odst.3 písm.c

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností podanou včas se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů vydaných ve správním soudnictví.

Jak v ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, podala dne 13. 4. 2004 podnět označený jako návrh na zahájení řízení o odstranění stavby, v němž místně příslušný vodoprávní úřad informovala o tom, že stavba Malé vodní elektrárny (MVE) Stanovice je provozována bez řádného stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí. Vodoprávní úřad po několika urgencích sdělil stěžovatelce dopisem ze dne 4. 3. 2005, že řízení o odstranění stavby zahajovat nebude, neboť dospěl k závěru, že MVE Stanovice je provozována na základě platných stavebních rozhodnutí.

Stěžovatelka proto podala žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, v níž se domáhala uložení povinnosti správnímu úřadu zahájit řízení o odstranění stavby a uložení povinnosti zahájit řízení o udělení pokuty podle § 106 odst. 3 písm. c) zákona č. 50/1976 Sb.

Vzhledem k tomu, že krajský soud žalobu zamítl, podala stěžovatelka kasační stížnost, která byla rovněž zamítnuta.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení tohoto práva se měly soudy dopustit tak, že stěžovatelce údajně nezajistily nestranný a spravedlivý proces, konkrétně se v odůvodnění nevypořádaly s tvrzením stěžovatelky, že příslušné stavební povolení na stavbu MVE Stanovice ze dne 13. 8. 1990 je nicotné, neboť bylo vydáno orgánem (Okresním úřadem v Trutnově), který v době jeho vydání neexistoval (okresní úřady byly zřízeny zákonem č. 425/1990 Sb., který nabyl účinnosti dne 24. 11. 1990).

S ohledem na to stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Poté, co Ústavní soud konfrontoval námitku stěžovatelky s obsahem odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu nevyplývá, že by se tento soud s tvrzením stěžovatelky stran nicotnosti příslušného stavebního povolení vůbec nevypořádal, nýbrž v napadeném rozsudku dospěl soud k závěru, že posouzení vznesené otázky je v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu irelevantní, resp. nadbytečné. To z důvodu, že touto žalobou se lze domáhat toliko vydání meritorního rozhodnutí, nikoliv zahájení řízení, které může být zahájeno výlučně z úřední povinnosti. V případě řízení o odstranění stavby jde podle Nejvyššího správního soudu právě o řízení zahajované výlučně z úřední povinnosti správního orgánu a podání stěžovatelky proto nepředstavovalo návrh na zahájení řízení, nýbrž pouhý vnější podnět k jeho zahájení.

Ústavní soud proto neakceptoval námitku stěžovatelky, že její tvrzení zůstalo oslyšeno, neboť je evidentní, že Nejvyšší správní soud se s tímto tvrzením vypořádal, a to navíc způsobem, který Ústavní soud považuje za ústavně konformní. Závěr Nejvyššího správního soudu je zcela v souladu s judikaturou Ústavního soudu, podle které se nelze dovolávat ochrany práva na fair proces tam, kde v řízení absentuje hmotné subjektivní právo (viz například usnesení I. ÚS 290/04, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 33, str. 539). Jinak řečeno, v řízení o odstranění stavby není rozhodováno o hmotném subjektivním právu stěžovatelky, a tudíž se nemůže úspěšně domáhat zahájení takového řízení či vydání meritorního rozhodnutí v takovém řízení, resp. práva na rozhodování věci bez zbytečných průtahů (jehož ochrana je zajištěna žalobou na ochranu proti nečinnosti), které je součástí komplexu práva na spravedlivý proces.

S ohledem na to Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces, jak v ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, a proto Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh odmítl [ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Za této situace Ústavní soud nevyzýval stěžovatelku k odstranění vady ústavní stížnosti, spočívající v její zmatečnosti. Jak Ústavní soud z odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu totiž zjistil, byla tímto rozsudkem posuzována kasační stížnost podaná proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 30 Ca 51/2006, zatímco stěžovatelka zaměřila ústavní stížnost proti předchozímu rozsudku krajského soudu ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 30 Ca 13/2005. Tento rozsudek krajského soudu byl ovšem již zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2006, sp. zn. 4 Ans 7/2005. Případné odstranění této vady ústavní stížnosti by přirozeně nemohlo přinést stěžovatelce příznivější rozhodnutí.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2571/08-1)