# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2529/08

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2529/08
- ECLI: ECLI:CZ:US:2008:2.US.2529.08.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 11. 2008
- Datum zveřejnění: 18. 12. 2008
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti nikoli poslednímu rozhodnutí

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 8. října 2008 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, jímž byl zamítnut jeho návrh na obnovu řízení vedeného Městským soudem v Brně pod sp. zn. 3 T 174/2002.

2. Ústavní stížnost obsahuje jen obecné tvrzení o tom, že bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivé řízení a obhajobu, aniž by bylo konkrétně uvedeno, jaká ústavně zaručená práva nebo svobody měly být porušeny a v čem toto porušení spočívá. K ústavní stížnosti rovněž nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva.

3. Proto byla právní zástupkyně stěžovatele vyzvána k odstranění těchto vad ve dvacetidenní lhůtě, která však marně uplynula v pondělí dne 10. listopadu 2008.

4. Ústavní soud tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl pro neodstranění vad, podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")

5. Nadto je Ústavní soud nucen konstatovat, že se ze strany stěžovatele jedná o v pořadí druhou ústavní stížnost proti témuž rozhodnutí, přičemž prvá v pořadí - slovo od slova totožná, vyjma data vyhotovení - byla jako nepřípustná odmítnuta usnesením sp. zn. IV. ÚS 1498/08 ze dne 9. července 2008 po zjištění, že v dané věci byla stěžovatelem proti napadenému usnesení podána stížnost. Nyní Ústavní soud dotazem zjistil, že tato stížnost byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 363/2008 ze dne 23. července 2008. Proti posledně uvedenému rozhodnutí však nynější ústavní stížnost nesměřuje. Proto je nynější ústavní stížnost také zcela zjevně podána po lhůtě pro její podání, a konečně je i nepřípustná, protože nesměřuje proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, který stěžovatel využil.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2529/08-1)