# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2489/22

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2489/22
- ECLI: ECLI:CZ:US:2022:2.US.2489.22.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 9. 2022
- Datum zveřejnění: 11. 10. 2022
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
- Klíčová slova: poplatek/soudní, smír
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 549/1991 Sb., § 10 odst.7

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.
Ústavnímu soudu byl dne 8. 9. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí krajského soudu, a to pro jeho rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.
Stěžovatel se v řízení před Okresním soudem v Domažlicích domáhal náhrady nemajetkové újmy na zdraví. Přesto, že toto řízení mělo být osvobozeno od soudního poplatku, byl okresním soudem vyzván k jeho úhradě. Stěžovatel soudní poplatek zaplatil. Soudní řízení skončilo smírem, přičemž ze zákona o soudních poplatcích vyplývá, že v takových případech se účastníku řízení vrací 80% zaplaceného soudního poplatku. Stěžovatel se obrátil na příslušný okresní soud s žádostí o vrácení poplatku ve výši 5 107 Kč, který však rozhodl tak, že se poplatek nevrací. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, o němž bylo rozhodnuto ústavní stížností napadeným usnesením tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje.

Stěžovatel je toho názoru, že postupem soudů došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces, neboť mu místo soudní ochrany byla fakticky způsobena újma, kterou mohl soud zhojit rozhodnutím o vrácení neoprávněně vyměřeného soudního poplatku, což se však nestalo.

III.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Peněžitá částka, o kterou se jedná, je bagatelní. Ústavní soud dal ve své rozhodovací praxi opakovaně najevo (z nedávných rozhodnutí srov. např. usnesení ve věcech sp. zn. IV. ÚS 557/21, III. ÚS 3599/20, II. ÚS 886/20, I. ÚS 2026/20 aj.), že v takových případech je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Ve sporech o bagatelní částky je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitá a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v nynějším případě. Výklad přijatý Ústavním soudem tu nelze chápat jako odepření spravedlnosti, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv. Pojem bagatelní věci je reflexí významu, který takovým sporům v oblasti civilního procesu přikládá sám zákonodárce. To se odráží v úpravě těchto otázek nejen v ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu, nýbrž i v ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) téhož předpisu v rámci koncepce přípustnosti dovolání. Bylo by pak proti logice tohoto omezení, kdyby se přezkum rozhodnutí, proti němuž není nejen mimořádný opravný prostředek, nýbrž ani řádný opravný prostředek s ohledem na hodnotu předmětu sporu přípustný, pouze automaticky přesunul do roviny ústavního soudnictví (viz kupř. bod 11 usnesení sp. zn. II. ÚS 3521/20 ze dne 22. 3. 2021). Ústavní soud přitom v napadeném usnesení odvolacího soudu nezjistil natolik intenzivní pochybení, které by bylo lze označit za zásah do základních práv stěžovatele.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2489/22-1)