# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 248/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 248/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:2.US.248.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 1. 2003
- Datum zveřejnění: 13. 2. 2008
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: nápadně nevýhodné podmínky, tíseň, důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 229/1991 Sb., § 6 odst.1 písm.k

## Výrok

Řízení se zastavuje.

## Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností ze dne 23. 4. 2001 napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí Okresního úřadu Karviná, okresního pozemkového úřadu, a Krajského soudu v Ostravě. Stěžovatel tvrdí, že kupní smlouva ze dne 25. 9. 1964, jíž jeho právní předchůdce převedl vlastnické právo k domu č. p. 216 a k pozemkům p. č. 139, 362/1, 363/1, 364 a 363/2 v k. ú. Bludovice, obec Havířov, na stát, byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Podle jeho názoru jsou proto splněny předpoklady pro vydání předmětných nemovitostí oprávněným osobám podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen "zákon o půdě").

Okresní úřad Karviná, okresní pozemkový úřad, dospěl k závěru, že podmínka tísně ve smyslu restitučních zákonů v dané věci splněna není. Návrhu na vydání předmětných nemovitostí z toho důvodu nevyhověl, neboť obě podmínky, tedy tíseň a nápadně nevýhodné podmínky, musí být při uzavření kupní smlouvy splněny kumulativně [§ 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě]. Krajský soud v Ostravě rozhodnutí pozemkového úřadu napadeným rozsudkem potvrdil.

Stěžovatel se domnívá, že uvedenými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv a navrhl, aby je Ústavní soud nálezem zrušil.

V průběhu řízení před Ústavním soudem právní zástupkyně stěžovatele Ústavnímu soudu oznámila, že její mandant zemřel. Tuto skutečnost doložila zasláním úmrtního listu, v němž je uvedeno, že stěžovatel zemřel dne 23. 1. 2002.

Podle ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, pokud citovaný zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení. Institut procesního nástupnictví není v zákoně č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, speciálně upraven, proto je danou otázku nutné posoudit podle příslušného ustanovení občanského soudního řádu.

Podle ustanovení § 107 odst. 1, věta prvá, občanského soudního řádu, jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat.

Protože stěžovatel po zahájení řízení o ústavní stížnosti zemřel a tím ztratil způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 občanského soudního řádu, § 7 odst. 2 občanského zákoníku), Ústavní soud se zabýval otázkou, zda může v řízení pokračovat s právním nástupcem stěžovatele, či zda má s ohledem na povahu věci řízení zastavit (§ 107 odst. 5, věta prvá občanského soudního řádu). Podle ustanovení § 107 odst. 2 občanského soudního řádu, ztratí-li fyzická osoba způsobilost být účastníkem řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnosti, o něž v řízení jde.

Ústavní soud si k posouzení otázky procesního nástupnictví vyžádal spis Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, sp. zn. 119 D 152/2002, týkající se dědického řízení po stěžovateli. Z uvedeného spisu Ústavní soud zjistil, že dědické řízení bylo pravomocným usnesením ze dne 5. 4. 2002, čj. 119 D 152/2002-9, podle ustanovení § 175h odst. 2 občanského soudního řádu, zastaveno, neboť zůstavitel zanechal majetek nepatrné hodnoty. Vzhledem k tomu, že v dědickém řízení nebyl stanoven okruh dědiců, případně těch z nich, kteří jsou oprávněni k převzetí práv a povinností, o něž v dědickém řízení jde, Ústavní soud dospěl k závěru, že ve smyslu ustanovení § 107 občanského soudního řádu procesní nástupce stěžovatele nelze pro další řízení stanovit.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než řízení o ústavní stížnosti podle ustanovení § 107 odst. 5 občanského soudního řádu s odkazem na ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zastavit, neboť povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-248/01-01)