# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2472/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2472/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:2.US.2472.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 10. 2007
- Datum zveřejnění: 12. 11. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně; základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
- Klíčová slova: výkon rozhodnutí
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1; 120/2001 Sb., § 87, § 89; 99/1963 Sb., § 271, § 268 odst.1 písm.e

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel se svým návrhem domáhá vedle zrušení shora uvedených rozhodnutí toho, aby Ústavní soud vyslovil, že: "uložení povinnosti platit náklady exekuce povinnému v souvislosti se zastavením exekuce je porušením zásady rovnosti vyjádřené v čl. 1 Listiny základních práv. Soudní exekutor má při výkonu exekuční činnosti postavení soudce. Takovéto rozhodnutí je tedy zároveň zásahem do soudcovské nezávislosti zaručené čl. 82 odst. 1 Ústavy."

Posuzovaná ústavní stížnost představuje "další v řadě" obsahově a argumentačně obdobných podání téhož stěžovatele (vedených např. pod sp. zn. II. ÚS 296/07, II. ÚS 1997/07, či IV. ÚS 2225/07). Na této skutečnosti nic nemění ani fakt, že projednávané podání obsahuje rozšíření dosavadní stěžovatelovy argumentace, jež primárně stále pouze polemizuje s odůvodněním stanoviska pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS - st. 23/06.

Za situace, kdy je podávána ústavní stížnost stejného obsahu, a důvody rozhodování Ústavního soudu jsou stěžovateli známy z nemála již Ústavním soudem mu odmítnutých podání (viz výše), pokládá Ústavní soud za zcela postačující, aby bez dalšího odkázal např. na důvody uvedené v pravomocném usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007 ve věci sp. zn. II. ÚS 296/07, neboť jde o důvody konstantní, na nichž není nutno nic doplňovat ani měnit. Pouze na okraj Ústavní soud podotýká, že uvedené stanovisko pléna Ústavního soudu bylo přijato bez jakýchkoli odlišných stanovisek.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím obecného soudu došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2472/07-1)