# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2471/26

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2471/26
- ECLI: ECLI:CZ:US:2026:2.US.2471.26.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 8. 2026
- Datum zveřejnění: 2. 10. 2026
- Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /práva rodičů ve vztahu k dětem; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo být slyšen, vyjádřit se k věci
- Klíčová slova: rodina, školy/docházka, prozatímní rozhodnutí, předběžné opatření
- Dotčené předpisy: 104/1991 Sb./Sb.m.s., čl. 3 odst.1; 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 38 odst.2, čl. 32 odst.4, čl. 36 odst.1; 292/2013 Sb., § 465a, § 465b, § 465g odst.3

## Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

## Odůvodnění

I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. V ústavní stížnosti stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, a aby o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodl samostatně a s maximálním urychlením, pokud možno před 1. 9. 2026.

3. Z ústavní stížnosti a z příloh založených ve spise se podává, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 13. 12. 2022 č. j. 0 P 307/2021-528 bylo rozhodnuto o úpravě povinností a práv rodičů, vyplývajících z jejich rodičovské odpovědnosti k jejich společnému synovi, prvnímu vedlejšímu účastníkovi (dále jen "nezletilý"). Ten byl na základě jejich dohody schválené soudem svěřen do péče druhé vedlejší účastnice, matky (dále též jen "matka") a stěžovateli jako otci (dále též jen "otec") byla uložena povinnost hradit nezletilému výživné částkou 4 000 Kč. Současně se rodiče dohodli na úpravě styku otce s nezletilým.

4. Dosud nepravomocným rozsudkem obvodního soudu ze dne 13. 4. 2026 č. j. 0 P 307/2021-2045 bylo rozhodnuto o změně péče rodičů o nezletilého tak, že nezletilý byl svěřen do péče obou rodičů, kdy otec bude o nezletilého pečovat od čtvrtka sudého týdne, kdy ho po skončení vyučování převezme ze školského zařízení, ve kterém bude nezletilý plnit základní školní docházku, do pondělí lichého týdne, kdy zajistí přítomnost nezletilého ve škole do začátku školního vyučování a dále matka nezletilého bude o něj pečovat po zbývající období. Bylo rozhodnuto o speciální úpravě péče rodičů o nezletilého a rovněž o výživném obou rodičů. Oba rodiče napadli tento rozsudek odvoláním.

5. V průběhu řízení o péči o nezletilého matka podala návrh na vydání rozhodnutí o neshodě rodičů, týkající se podstatné záležitosti nezletilého. Touto neshodou bylo rozhodnutí o nástupu dítěte k základní školní docházce. Zatímco matka nezletilého preferovala nástup dítěte do Základní školy a mateřské školy X (dále je "ZŠ X"), otec nezletilého navrhoval, aby nezletilý realizoval základní školní docházku v Základní škole Y (dále jen "ZŠ Y") s tím, že jde o školu tzv. spádovou.

6. Podáním ze dne 3. 8. 2026 se na obvodní soud obrátila matka nezletilého s návrhem na vydání prozatímního rozhodnutí, kterým soud rozhodne o otázce zápisu, resp. nástupu nezletilého do základní školy. Poukazovala přitom na blížící se nástup nezletilého do školy.

7. V záhlaví uvedeným usnesením obvodní soud na návrh matky vydal prozatímní rozhodnutí, kterým nahradil souhlas otce se zápisem a zahájením docházky nezletilého do školského zařízení ZŠ X od školního roku 2026/2027 s účinností od 1. 9. 2026 (výrok I.). Toto prozatímní rozhodnutí ve výroku I. bylo vydáno na dobu tří měsíců od jeho vykonatelnosti (výrok II.). Ve výroku III. byl nezletilému pro řízení o nařízení prozatímního rozhodnutí ustanoven opatrovník.

II.
Argumentace stěžovatele

8. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že mu návrh matky ze dne 3. 8. 2026 na vydání prozatímního rozhodnutí nebyl před vydáním napadeného rozhodnutí doručen. Nebyl nařízen ani jiný soudní rok a nebyla mu poskytnuta možnost se k tomuto návrhu vyjádřit. Návrh matky byl stěžovateli (resp. jeho právnímu zástupci) doručen až společně s napadeným rozhodnutím. Soud v napadeném rozhodnutí pouze uvedl, že procesní stanoviska rodičů a opatrovníka jsou soudu známa z dosavadního řízení. Takový postup však nahrazuje právo stěžovatele procesně reagovat na návrh matky pouhou (domnělou) znalostí historického procesního postoje účastníka a je v přímém rozporu s § 465b odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s.").

9. Stěžovatel poukazuje na to, že podle § 465b odst. 2 z. ř. s. lze prozatímní rozhodnutí vydat, jen byla-li všem účastníkům, včetně nezletilého, poskytnuta možnost se k němu vyjádřit. V předmětné věci však možnost vyjádřit se k návrhu nedostal ani stěžovatel, ani (podle informací dostupných stěžovateli) nezletilý. Soud tak nezajistil nezletilému možnost vyjádřit se k návrhu způsobem odpovídajícím jeho věku a procesnímu postavení. V této souvislosti stěžovatel odkazuje na nález ze dne 2. 7. 2026 sp. zn. I. ÚS 1382/26 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), ve kterém Ústavní soud poukázal na to, že cílem zavedení institutu prozatímního rozhodnutí je mj. vyloučit moment překvapení ostatních účastníků řízení, s čímž bývá spojeno předběžné opatření. Právě k této situaci však paradoxně v důsledku ignorování § 465b odst. 2 z. ř. s. obvodním soudem došlo. V nyní posuzované věci se tak stěžovatel nachází v nerovném procesním postavení oproti matce jako navrhovatelce.

10. Stěžovatel má dále zato, že samotný návrh matky není v nejlepším zájmu nezletilého. ZŠ X nemá žádnou specializaci, která by mohla na jeho zdravotní problémy účinně reagovat. Základní škola Y je podle otce naproti tomu vhodnou institucí se statutem fakultní školy se standardně zavedenými postupy pro děti se stejnými zdravotními obtížemi, jaké zažívá nezletilý. V návrhu matky je přitom výslovně uvedeno, že nezletilý byl dne 16. 2. 2026 přijat do ZŠ Y, která je jeho spádovou základní školou. Stěžovatel namítá, že obvodní soud v napadeném rozhodnutí nepravdivě uvedl, že otec "neuváděl, ani nesrovnával, v čem je spádová škola Y lepší". Ze stanovisek stěžovatele (obvodní soud v napadeném rozhodnutí uvádí, že vycházel ze stanovisek otce z jiného řízení) vyplývá, že otec vyzdvihl výhody ZŠ Y, a uvedl, proč nesouhlasí se zařazením nezletilého do ZŠ X. Stěžovatel shrnuje, že obvodní soud nepřihlédl k vadám návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí a zatížil napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností.

11. S ohledem na bezprostředně se blížící datum zahájení školního roku stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Stěžovatel tvrdí, že v předmětné věci jsou podmínky § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu splněny. Odkladem vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nebude ohroženo plnění povinné školní docházky nezletilého. Nezletilý byl dne 16. 2. 2026 přijat do své spádové školy podle místa trvalého pobytu ZŠ Y, tedy do školy preferované stěžovatelem. Do pravomocného rozhodnutí o návrhu matky má tedy nezletilý právo na přednostní přijetí do své spádové školy.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

12. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

13. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

14. Ústavní soud přistupuje velmi zdrženlivě k přezkumu rodinněprávních věcí. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti a učinit tomu odpovídající rozhodnutí. S ohledem na své postavení Ústavní soud nemůže hrát roli konečného univerzálního rozhodce, ale jeho úkolem je pouze posoudit vzniklý stav z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, který namítá jejich porušení. Restriktivní přístup k přezkumu rozhodnutí vydaných v rodinných věcech zaujímá Ústavní soud o to více u předběžných opatřeních (srov. usnesení ze dne 25. 3. 2026 sp. zn. II. ÚS 704/26), která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu (srov. usnesení ze dne 15. 5. 2026 sp. zn. I. ÚS 1028/26).

15. Obdobný restriktivní přístup lze aplikovat při posuzování institutu prozatímního rozhodnutí podle § 465a a násl. z. ř. s., který byl do právního řádu zaveden zákonem č. 268/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (srov. k tomu již vydaná usnesení ze dne 29. 4. 2026 sp. zn. IV. ÚS 766/26 a ze dne 6. 5. 2026 sp. zn. II. ÚS 1152/26, ze dne 29. 7. 2026 IV. ÚS 1862/26, ze dne 15. 5. 2026 sp. zn. I. ÚS 1028/26, ze dne 25. 6. 2026 sp. zn. III. ÚS 646/26, či ze dne 10. 6. 026 sp. zn. I. ÚS 843/26). Prozatímní rozhodnutí s účinností od 1. 1. 2026 nahradilo v oblasti péče soudu o nezletilé tzv. obecné předběžné opatření vydávané podle občanského soudního řádu. Podle důvodové zprávy k zákonu č. 268/2025 Sb., je vyžití prozatímního rozhodnutí cíleno na případy, kdy dítě sice není v ohrožení (a není proto třeba využít postup podle § 452 a násl. z. ř. s.), je zde však naléhavá potřeba zatímní úpravy jeho poměrů.

16. Nová právní úprava prozatímních rozhodnutí zakotvená s účinností od 1. 1. 2026 v § 465a a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních vychází z toho, že poměry dítěte mají být s ohledem na důsledné zajištění procesních práv všech účastníků řízení upravovány zásadně meritorně. Dočasná úprava je vždy určitou výjimkou z pravidla, která se uplatní pouze v nezbytných případech, v nichž je zapotřebí upravit poměry před rozhodnutím ve věci samé.

17. I když platí, že na předběžnou a prozatímní úpravu poměrů dítěte se nepoužijí ustanovení občanského soudního řádu o předběžném opatření (viz § 465j z. ř. s.), lze v poměrech řízení o ústavní stížnosti vyjít z ustálené judikatury vztahující se právě k předběžným opatřením, podle níž se Ústavní soud zpravidla necítí být oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních. Obdobné platí i pro prozatímní rozhodování, neboť v obou případech jde o rozhodnutí, která představují pouze přechodné řešení situace. Do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a není jimi prejudikován konečný výsledek sporu. Zároveň však platí, že i rozhodnutí o předběžném opatření (rozhodnutí o prozatímní úpravě poměrů) je za určitých okolností způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu [srov. nálezy ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 52/13, ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. I. ÚS 3150/21, bod 16, či usnesení ze dne 29. 4. 2026 sp. zn. IV. ÚS 766/26], byť toliko v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ústavní soud proto pouze zkoumá, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole podle čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a odst. 3 Listiny, která - aby odůvodnila kasační zásah - by musela být na první pohled zjevná a intenzivní (např. nález ze dne 13. 3. 2024 sp. zn. III. ÚS 2606/23, bod 17). Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu (srov. např. nálezy ze dne 30. 6. 2026 sp. zn. II. ÚS 1124/26 a ze dne 2. 7. 2026 sp. zn. I. ÚS 1382/26).

18. V nyní posuzované věci panuje mezi rodiči neshoda o výběru základní školy nezletilého. Matka nezletilého navrhuje, aby nezletilý nastoupil do ZŠ X, do které byl nezletilý přijat, zatímco otec preferuje docházku do spádové ZŠ Y, kam byl nezletilý rovněž přijat. Na návrh matky proto před obvodním soudem probíhá řízení o nahrazení souhlasu stěžovatele s nástupem nezletilého do ZŠ X. Toto řízení bylo zahájeno za současného trvání řízení o úpravě poměrů k nezletilému, probíhajícího pod sp. zn. 0 P 307/2021.

19. Prozatímní rozhodnutí lze vydat, jen byla-li všem účastníkům poskytnuta možnost se vyjádřit (§ 465b odst. 2 z. ř. s.). Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že mu návrh na vydání prozatímního rozhodnutí nebyl doručen, a on ani nezletilý tak neměli možnost se k tomuto návrhu vyjádřit.

20. Zásadní odlišností od řízení o předběžném opatření je možnost vydat prozatímní rozhodnutí pouze tehdy, byla-li účastníkům dána možnost se k němu vyjádřit. V předmětné věci lze přisvědčit stěžovateli, že obvodní soud při vydávání napadeného usnesení nepostupoval v souladu s § 465b odst. 2 z. ř. s., když návrh matky na vydání prozatímního rozhodnutí nedoručil účastníkům řízení a neumožnil jim se k podanému návrhu vyjádřit. Obvodní soud v napadeném usnesení současně vysvětlil, že prozatímním rozhodnutím nahradil souhlas otce se zápisem a zahájením docházky nezletilého do ZŠ X, aniž by nařídil jiný soudní rok, neboť procesní stanoviska jak matky nezletilého, která návrh podávala, tak otce nezletilého i opatrovníka jsou v soudu známy, všichni svá stanoviska vyjádřili a své argumenty podložili listinnými důkazy. Podklad pro rozhodnutí navíc soud mohl čerpat z listinných důkazů, které byly provedeny v řízení o změnu péče o nezletilého. Soud o návrhu na nařízení prozatímního rozhodnutí rozhodl v souladu s § 465a odst. 1 z. ř. s., kdy nevyžaduje-li situace nezletilého dítěte zásah do jeho poměrů postupem podle § 452 z. ř. s., avšak je v jeho zájmu, aby do jeho poměrů bylo zatímně zasaženo, vydá soud o poměrech dítěte prozatímní rozhodnutí. I když tedy nebyl písemný návrh stěžovateli řádně doručen, měl stěžovatel možnost (stejně jako nezletilý a opatrovník) své stanovisko k volbě základní školy pro nezletilého vyjádřit, když v předmětné věci souběžně s tímto řízením (o vydání prozatímního rozhodnutí) probíhá řízení o nahrazení souhlasu stěžovatele s nástupem nezletilého do ZŠ X.

21. V této souvislosti je třeba také upozornit na § 465b odst. 1 z. ř. s., podle kterého může soud prozatímní rozhodnutí vydat i bez návrhu v těch věcech, kde lze řízení ve věci samé zahájit i bez návrhu, což je i řízení o úpravě poměrů nezletilého (týkající se podstatné záležitosti nezletilého). Takové řízení je charakterizováno zásadou oficiality, zásadou vyšetřovací a zásadou materiální pravdy, což mimo jiné znamená, že soud není vázán návrhy účastníků a vychází ze všech informací získaných v průběhu řízení.

22. Ústavní soud opakovaně judikuje, že podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Také Ústavní soud ve své judikatuře dlouhodobě zdůrazňuje nutnost zohlednění nejlepšího zájmu dítěte při jakékoli činnosti týkající se dítěte, včetně soudního rozhodování [viz např. nález ze dne 8. 7. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 15/09 (N 139/58 SbNU 141, č. 244/2010 Sb.), bod 29, nález ze dne 15. 10. 2014 sp. zn. IV. ÚS 3305/13, nález ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 1506/13 (N 110/73 SbNU 739) či nález ze dne 31. 12. 2018 sp. zn. II. ÚS 2344/18 (N 205/91 SbNU 611)]. Obvodní soud v předmětné věci v souladu s uvedeným požadavkem postupoval.

23. Obvodní soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že o nahrazení souhlasu s volbou školy, kde bude dítě plnit základní školní docházku, rozhodl prozatímním rozhodnutím, i když toto rozhodnutí, do kterého navíc nelze podat odvolání, zakotví stav, kdy dítě nastoupí do určené školy, kde zahájí školní docházku a jeho případný přestup do školy jiné bude obtížný a problematický. Obvodní soud poukázal na to, že z provedených důkazů je patrné, že nezletilý byl k základní školní docházce v ZŠ Xpřijat a jeho nástup do této školy, i když nejde o školu tzv. spádovou, do které byl také přijat, je v jeho zájmu. Jde o zařízení, které navštěvoval čtyři roky (v sekci mateřské školy), zná prostředí a co je nejdůležitější, zná své budoucí spolužáky a ti znají jeho, a ze zpráv, které má soud k dispozici, není zřejmé, že by byl objektem šikany pro své zdravotní postižení. V ZŠ Y by se ocitl v novém prostředí a otázka přístupu jeho nových spolužáků je neznámá. Soud proto souhlas k nástupu nezletilého do ZŠ Y za otce dal, neboť toto opatření je podle mínění soudu v souladu s jeho nejlepším zájmem.

24. Jak bylo uvedeno výše, obecné soudy jsou v souladu s § 465b odst. 2 z. ř. s. povinny dát účastníkům řízení možnost se k návrhu na vydání prozatímního rozhodnutí vyjádřit. Na druhou stranu však důsledné trvání na splnění této povinnosti bez ohledu na konkrétní okolnosti dané věci by mohlo v některých případech vést k přepjatému formalismu a být v rozporu s nejlepším zájmem dítěte. V předmětné věci měl obvodní soud v souvislosti s probíhajícím řízením o návrhu matky na nahrazení souhlasu stěžovatele s nástupem nezletilého do ZŠ Y k dispozici aktuální vyjádření účastníků, která se týkala přímo předmětu návrhu. Ústavní soud proto v této konkrétní věci výjimečně aprobuje postup obvodního soudu, který si nevyžádal vyjádření účastníků tak, jak vyžaduje § 465b odst. 2 z. ř. s., a to s ohledem na zvláštní okolnosti předmětné věci, kdy paralelně probíhá řízení o nahrazení souhlasu otce s nástupem do matkou zvolené základní školy, ve kterém účastníci řízení vyjádřili svá stanoviska specificky k otázce školní docházky a nejvhodnější školy pro nezletilého, a takto získané informace jsou aktuální. Uvedené závěry však nelze bez dalšího aplikovat v jiných případech.

25. Z výše uvedeného je zřejmé, že v předmětné věci obvodní soud postupoval v souladu s nejlepším zájmem nezletilého, neboť do začátku školního roku bylo nutno určit základní školu, do které nezletilý od 1. 9. 2026 nastoupí za situace, kdy se rodiče nemohou na volbě základní školy dohodnout, a řízení o nahrazení souhlasu otce ohledně volby základní školy v předmětné věci doposud neskončilo. Obvodní soud přitom v napadeném usnesení dostatečně přesvědčivě vysvětlil, že při svém rozhodování měl na zřeteli především zájem nezletilého na řádném plnění školní docházky a na zajištění kontinuity pro nezletilého stabilního a jemu známého prostředí do té doby, než bude ve věci rozhodnuto konečným rozhodnutím. Uvedený zájem nezletilého převážil nad zmíněným procesním pochybením obvodního soudu, které tak nelze považovat za zjevný a intenzivní projev svévole podle čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a odst. 3 Listiny (srov. bod 17 shora). V souladu s § 465g odst. 3 z. ř. s. soud určil, že usnesení o prozatímním rozhodnutí platí po dobu tří měsíců od jeho vykonatelnosti.

26. Ústavní soud proto konstatuje, že napadené rozhodnutí bylo vydáno příslušným orgánem a mělo zákonný podklad. Rozhodnutí obvodního soudu je dostatečně odůvodněno, je z něj zřejmé, z jakých skutečností soud vycházel, proč vyhověl návrhu matky a vydal uvedené prozatímní rozhodnutí. Ústavní soud nezjistil, že by napadené usnesení bylo způsobilé porušit základní práva stěžovatele, případně práva jeho nezletilého syna. Obvodní soud zkoumal, zda jsou splněny podmínky pro vydání prozatímního rozhodnutí, přičemž pro vydání prozatímního opatření stačí rozhodné okolnosti osvědčit. Přitom i dostatečně odůvodnil, proč je potřeba zatímně upravit poměry nezletilého právě daným způsobem v souladu s nejlepším zájmem nezletilého.

27. Ústavní soud uzavírá, že napadené rozhodnutí, aniž by předjímal výsledek konečného rozhodnutí, z hlediska ústavnosti obstojí. V konečném rozhodnutí bude obvodní soud také povinen zvážit stěžovatelem namítanou "vhodnost" ZŠ Y, která je podle něj "fakultní školou se standardně zavedenými postupy pro děti se stejnými zdravotními obtížemi, jaké zažívá nezletilý", což by mohlo být důvodem pro zvolení této školy pro nezletilého jako vhodnější, přičemž své závěry je povinen i náležitě odůvodnit.

28. Ústavní soud v postupu obvodního soudu neshledal kvalifikované pochybení takové povahy, které by mohlo mít za následek podstatné porušení základních práv stěžovatele a zejména nezletilého a mělo vést ke kasaci napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí nevykazuje projevy zjevné a intenzivní libovůle či svévole a jeho závěry nejsou excesivní či jinak ústavně nepřijatelné.

29. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele či nezletilého (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

30. S ohledem na výše uvedené závěry neshledal Ústavní soud důvod k vyhovění návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Ústavní soud o tomto návrhu nerozhodoval samostatným usnesením, když o podané ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně po jejím obdržení.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2471/26-1)