# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2463/26

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2463/26
- ECLI: ECLI:CZ:US:2026:2.US.2463.26.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 9. 2026
- Datum zveřejnění: 13. 10. 2026
- Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /práva rodičů ve vztahu k dětem; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /povinnost soudu vypořádat se s uplatněnými námitkami; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
- Klíčová slova: styk rodičů s nezletilými dětmi, rodina, rodičovská zodpovědnost, rodiče, péče o dítě/střídavá, dokazování
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 32 odst.4, čl. 36 odst.1; 89/2012 Sb., § 909; 99/1963 Sb., § 100 odst.3, § 132

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatelka (matka) a první vedlejší účastník (otec) jsou rodiči nezletilého vedlejšího účastníka (nezletilý), kterému je v současnosti téměř 9 let. Poměry nezletilého byly dosud upraveny rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 13 Co 27/2023-284 ze dne 24. dubna 2023, kterým byl nezletilý svěřen do střídavé péče rodičů (se střídáním po jednom týdnu - v lichých týdnech matka, v sudých týdnech otec, zvlášť upraven prázdninový styk), a rodičům bylo stanoveno výživné.

3. Matka pak v květnu 2024 navrhla změnu úpravy péče. Chtěla, aby byl nezletilý svěřen do její péče a otci byl upraven styk s nezletilým a stanoveno výživné 8 000 Kč měsíčně. Městský soud v Brně rozsudkem č. j. 22 P 23/2024-369 ze dne 13. listopadu 2024 návrh matky zamítl z důvodu, že od posledního rozhodnutí o poměrech nezletilého nedošlo k žádným změnám, pro které by musela být střídavá péče změněna.

4. Návrhem z 14. března 2025 se matka domáhala vydání rozhodnutí o změně poměrů k nezletilému tak, že otec bude pečovat o nezletilého v lichých letech v sudých týdnech a v sudých letech v lichých týdnech a matka v lichých letech v lichých týdnech a v sudých letech v sudých týdnech, dále navrhla prázdninový styk. Při jednání 15. října 2025 pak nově navrhla, aby byl nezletilý svěřen do její péče, otci upraven styk s nezletilým a stanoveno výživné.

5. Napadeným rozsudkem městský soud návrh matky na změnu výkonu rodičovské odpovědnosti zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Měl za prokázané, že nezletilý má pěkný vztah k oběma rodičům. Uvedl, že matka neprokázala takové změny v poměrech nezletilého, aby muselo být rozhodnuto o změně střídavé péče na výlučnou péči matky.

6. K odvolání matky krajský soud napadeným rozsudkem rozsudek městského soudu potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními i právními závěry městského soudu a doplnil dokazování k aktuálním poměrům. Uzavřel, že od rozhodnutí městského soudu nedošlo ke změně poměrů, které by mohly založit důvod pro změnu prvostupňového rozsudku, a tak ani úpravy z dubna 2023.

7. Matka v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy nezjistily názor nezletilého a nepřistoupily k zadání posudku znalcem, případně aspoň psychologického vyšetření (za účelem zjištění psychického stavu nezletilého, jeho vztahu k oběma rodičům a dopadů stávajícího modelu péče na jeho další vývoj). Matka po celou dobu řízení namítala konkrétní skutečnosti svědčící o tom, že dosavadní způsob péče nemusí odpovídat nejlepšímu zájmu nezletilého. Obecné soudy se však s těmito námitkami v odůvodnění svých rozhodnutí řádně nevypořádaly.

8. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení před Ústavním soudem.

9. Ústavní soud není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ústavnosti. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů; Ústavní soud zasáhne do jejich rozhodovací činnosti pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. Tak tomu v nyní posuzované věci nebylo.

10. Obecné soudy zjistily dostatečně skutkový stav. Městský soud kromě výpovědí obou rodičů provedl dokazování dosavadními rozhodnutími soudu ve věci péče o nezletilého, zprávami o příjmech rodičů, zprávou opatrovníka a zprávou o zdravotním stavu nezletilého.

11. Krajský soud doplnil dokazování mimo jiné aktuálními zprávami opatrovníka, základní školy a psycholožky. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by dosavadní režim péče nastavený krajským soudem byl pro nezletilého nevyhovující. Krajský soud v bodě 21 napadeného rozsudku podrobně vysvětlil, že oba rodiče jsou výchovně způsobilí, k zajištění péče o nezletilého mají vhodné osobní, bytové, materiální i emocionální předpoklady, oba mají zájem o péči o nezletilého a nezletilý má k oběma rodičům kladný vztah. Rodiče spolu komunikují, nezletilého si předávají. Jedinou změnu od posledního rozhodnutí o úpravě péče z dubna 2023 spatřoval krajský soud v tom, že nezletilý ukončil docházku do mateřské školy a od 1. září 2024 nastoupil do základní školy. Závěr soudu, že nezletilý při realizaci rovnoměrné péče rodičů zvládá školní docházku dobře a prospívá, je v souladu s provedeným dokazováním (zpráva ze základní školy, podle které není vůbec poznat, že nezletilý je ve střídavé péči rodičů, vše funguje každý týden). Krajský soud vzal v úvahu i diagnózu nezletilého (Aspergerův syndrom). Vysvětlil, že právě s ohledem na zdravotní specifika nezletilého by nebylo vhodné nastavený model péče měnit, pro nezletilého je přehledný, srozumitelný. Při jiném modelu péče, např. tak, jak navrhovala matka, by naopak docházelo k častějším změnám výchovných prostředí. Vyjádřil se také ke zprávě psycholožky (bod 22 rozsudku), která vycházela ve svých závěrech pouze z informací matky.

12. Nelze přisvědčit ani námitce matky, že v řízení byl opomenut její návrh na vypracování znaleckého posudku. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že znalecký posudek je pouze jedním z důkazních prostředků a znalec nesmí přebírat roli či rozhodovací odpovědnost soudu. Tento princip platí obecně a Ústavní soud jej aplikuje i v opatrovnických věcech (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 3522/22 ze dne 30. března 2023, podle něhož je přenášení odpovědnosti za rozhodnutí o rozsahu péče ze soudu na znalce nepřípustné). Ostatně Ústavní soud ve svých rozhodnutích upozorňuje, že při každém rozhodování o péči není vždy třeba vypracování znaleckého posudku (např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3827/16 ze dne 20. prosince 2016). Rozsah dokazování je v dispozici obecných soudů, které by měly vždy zvážit, zda je vypracování znaleckého posudku skutečně nezbytné. To městský soud učinil, poukázal na nadbytečnost vypracování znaleckého posudku, zátěž pro nezletilého a rozpor se zásadou hospodárnosti řízení. Ani krajský soud nepovažoval za potřebné vypracování znaleckého posudku, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn listinnými důkazy a výpověďmi obou rodičů, a výchovné přístupy rodičů neposoudil jako natolik rozdílné, aby odůvodňovaly změnu dosavadní úpravy péče o nezletilého.

13. Pochybení obecných soudů nelze spatřovat ani v tom, že v řízení přímo nevedly pohovor s nezletilým. V průběhu řízení před městským soudem byl veden pohovor s nezletilým (za přítomnosti matky) prostřednictvím opatrovníka. Opatrovník vedl s nezletilým pohovor (bez přítomnosti rodičů) také v řízení před krajským soudem. Výchovné zprávy opatrovníka a pohovory s nezletilým krajský soud dostatečně vyhodnotil v bodě 21 rozsudku.

14. Ústavní soud konstantně judikuje, že pohovor dětí před soudem je poměrně značně stresující zážitek, a lze-li vůli dítěte zjistit jinak, není od věci dítě této zkušenosti ušetřit (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 528/15 ze dne 16. dubna 2015). Není tedy povinností soudu v každém konkrétním případě vyslechnout nezletilého přímo před soudem. Takovou zátěž pro nezletilého ostatně připouští v ústavní stížnosti i sama matka.

15. Ústavní soud má za to, že názor nezletilého byl v řízení dostatečně zjištěn, a to prostřednictvím pohovorů s opatrovníkem. Takový postup soudů je v souladu s § 100 odst. 3 občanského soudního řádu, podle kterého názor dítěte může soud ve výjimečných případech zjistit též prostřednictvím jeho zástupce, znaleckého posudku nebo příslušného orgánu sociálněprávní ochrany dětí. Z judikatury Ústavního soudu plyne, že teprve po dosažení deseti let je zpravidla nezbytné zjišťovat názor či přání dítěte přímo před soudem, ledaže tomu brání zvlášť významné okolnosti (nález sp. zn. II. ÚS 4247/18 ze dne 17. května 2019, bod 28).

16. Z obsahu napadeného rozsudku krajského soudu je zřejmé, že se prostřednictvím opatrovníka nezletilý vyjádřil přiměřeně svému věku způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o jím upřímně vysloveném názoru na věc. Matka v ústavní stížnosti vytrhuje z kontextu jen ty projevy nezletilého, kterými se vyjadřuje negativně o otci, v souhrnu ze všech vyjádření nezletilého před opatrovníkem však lze dovodit, že má nezletilý utvořen vztah k oběma rodičům a oba má rád, jak konstatoval v odůvodnění napadeného rozsudku krajský soud. Krajskému soudu je nutno přisvědčit v tom, že vyjádření nezletilého je třeba hodnotit s přihlédnutím k jeho věku a zdravotním specifikům (např. při pohovoru před opatrovníkem nezletilý uvedl, že máma mu říká, že táta je zlý).

17. Ústavní soud uzavírá, že i přes opačné tvrzení matky nebylo v řízení prokázáno, že by došlo k takové zásadní změně poměrů, která by odůvodňovala změnu předchozí úpravy péče. Matkou zdůrazňovaný zdravotní stav nezletilého bralo v úvahu už předchozí rozhodnutí o péči (viz body 21 a násl. rozsudku krajského soudu z dubna 2023). Ani po nástupu nezletilého do základní školy nebylo zjištěno, že by takový model péče působil nezletilému potíže.

18. Napadená rozhodnutí z ústavního hlediska obstojí.

19. Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2463/26-1)