# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2438/26

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2438/26
- ECLI: ECLI:CZ:US:2026:2.US.2438.26.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 9. 2026
- Datum zveřejnění: 28. 9. 2026

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

1. Ústavnímu soudu bylo dne 18. 8. 2026 doručeno podání označené jako "ústavní stížnost", jež brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1.

II.

2. Ze stěžovatelova podání nejsou seznatelné konkrétní námitky. Stěžovatel uvádí, že vůči němu byly v minulosti uplatňovány neprávem represe, a to jak v období socialismu, tak i po revoluci.

III.

3. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

4. Návrh stěžovatele trpí zjevnými obsahovými vadami a stěžovatel zejména není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

5. Úřední činností soudu bylo přitom zjištěno, že se stěžovatel v minulosti již více než desetkrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími obdobnými vadami a na tyto nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Stěžovatelovy ústavní stížnosti jsou tak opakovaně z důvodu stejných nedostatků odmítány (namátkou srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1169/25 ze dne 7. 5. 2025; sp. zn. IV. ÚS 1167/25 ze dne 30. 4. 2025; sp. zn. III. ÚS 283/25 ze dne 29. 1. 2025; sp. zn. II. ÚS 87/25 ze dne 21. 1. 2025, či sp. zn. I. ÚS 86/25 ze dne 16. 1. 2025).

6. Ústavní soud ustáleně vychází z toho, že při opakovaném podávání vadných návrhů již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo téže osobě vždy v každém jednotlivém řízení, stalo-li se tak v předcházejících věcech opakovaně. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další zákonem stanovené náležitosti, pak je setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neúčelným a přepjatě formalistickým (viz např. usnesení vyjmenovaná shora).

7. Z těchto důvodů se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2438/26-1)