# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2424/26 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: II.ÚS 2424/26 - ECLI: ECLI:CZ:US:2026:2.US.2424.26.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 10. 9. 2026 - Datum zveřejnění: 13. 10. 2026 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích práv na účinné vyšetřování vyplývajícího z práva na život podle článku 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že policejní orgán Policie České republiky, KŘP Plzeňského kraje, Územního odboru Plzeň - venkov, 1. oddělení obecné kriminality (dále jen "policie") zahájila úkony trestního řízení a následně ve věci vedla prověřování pro podezření z přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 trestního zákoníku. Prověřovaný trestný čin měl spočívat, stručně řečeno, v tom, že dne 21. 4. 2025 v době od 17:25 hodin do 17:30 hodin mohl neznámý pachatel svým nedbalostním jednáním na pozemku rodinného domu způsobit stěžovatelce újmu na zdraví, když fena aljašského malamuta, která se na pozemku nacházela, kousla stěžovatelku do obličeje a ta musela být převezena do nemocnice. 3. Policie napadeným usnesením rozhodla o odložení věci podle § 159a odst. 1 trestního řádu, neboť dospěla k závěru, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. 4. O stížnosti proti rozhodnutí policie rozhodla státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-jih (dále jen "okresní státní zastupitelství") napadeným usnesením tak, že ji zamítla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou. 5. V návaznosti na podnět k výkonu dohledu státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni vyrozuměním ze dne 11. 11. 2025 sp. zn. 1 KZN 1113/2025 stěžovatelce oznámil, že v postupu okresního státního zastupitelství neshledal pochybení a podnět vyhodnotil jako nedůvodný. Dospěl k závěru, že zjištěné rozhodné skutečnosti byly vyhodnoceny jako nešťastná náhoda. Podatel byl ve vyrozumění poučen, že ve smyslu § 1 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, nebude další obsahově shodné podněty státní zástupce přezkoumávat a podatele o jejich přijetí vyrozumívat. 6. Stěžovatelka zastoupená zákonným zástupce však podávala další podněty. Podle ústavní stížnosti se opakovaného přezkumu domáhala u krajského státního zastupitelství a u Nejvyššího státního zastupitelství. Naposledy byl podnět k výkonu dohledu ze dne 9. 6. 2026 krajským státním zastupitelstvím odmítnut vyrozuměním ze dne 1. 7. 2026 sp. zn. 1 KZN 1113/2025-53. Toto vyrozumění stěžovatelka považuje za rozhodnutí o posledním opravném prostředku a od jeho doručení odvíjí lhůtu pro podání ústavní stížnosti, kterou podává toliko proti usnesení policie a okresního státního zastupitelství. 7. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána opožděně. 8. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo (§ 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu). 9. Stěžovatelka za takový procesní prostředek považuje odmítnutí opakovaně podaného podnětu k výkonu dohledu vyrozuměním krajského státního zastupitelství. S takovým závěrem nelze souhlasit. Krajské státní zastupitelství ve vyrozumění odkázalo na odůvodnění vyrozumění o prvotním podnětu k výkonu dohledu a na poučení. Obsah dalšího podnětu v části vztahující se k předmětnému skutku vyhodnotilo jako opakování totožných skutečností, které nemohou mít vliv na dosavadní posouzení věci, a v souladu s poučením jej založilo. 10. Je zřejmé, že posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje, byl podnět k výkonu dohledu, a to první v pořadí. Dne 14. 11. 2025 bylo zákonnému zástupci (a dne 13. 11. 2025 jejich právnímu zástupci) doručeno vyrozumění o výsledku přezkumu předchozího podnětu a o tom, že k dalším obsahově shodným podáním již nebude přihlíženo, resp. o nich nebude vyrozumívána. Podání dalšího podnětu bylo právě takovým obsahově shodným podáním. Nejpozději v této době (v listopadu 2025) se tedy stěžovatelka dozvěděla o tom, co považuje za zásah do svých základních práv. Dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnost tedy nebyla dodržena. 11. Ústavní soud proto návrh odmítl jako opožděný podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2424/26-1)