# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2423/14 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: II.ÚS 2423/14 - ECLI: ECLI:CZ:US:2015:2.US.2423.14.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 24. 3. 2015 - Datum zveřejnění: 8. 4. 2015 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně - Klíčová slova: výkon rozhodnutí/náklady řízení, odůvodnění - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 89 odst.2; 177/1996 Sb., § 7, § 11 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 7. 2014 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 z důvodu tvrzeného porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na podnikání a provozování hospodářské činnosti podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny a práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Stěžovatelka uvádí, že napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 byly vyčísleny náklady exekuce (v jejímž rámci stěžovatelka vystupovala v pozici oprávněné) částkou 0,- Kč a zároveň jí nebyly přiznány náklady exekučního řízení. 3. Stěžovatelka takový postup považuje za protiústavní (rozporný zejména s právem na spravedlivý proces), neboť povinný hlavní město Praha plnil až po doručení výzvy k dobrovolnému plnění. Za této situace v rámci exekučního řízení náklady vznikly a měly být povinným uhrazeny. Postup Obvodního soudu pro Prahu 1 tak nepřiměřeně zvýhodňuje osobu, která porušila povinnost plnit svůj závazek řádně a včas. 4. Bližší obsah napadeného rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy. V tomto ohledu Ústavní soud pouze zdůrazňuje, že Obvodní soud pro Prahu 1 vydal napadené usnesení poté, co bylo jeho předchozí rozhodnutí v téže věci zrušeno nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3507/13 ze dne 10. 4. 2014. Za nosné důvody tohoto kasačního nálezu lze označit názor Ústavního soudu, že tehdy napadené rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 akceptovalo excesivně (protiústavně) vysoké vyčíslení nákladů exekuce a nákladů oprávněné (tj. stěžovatelky v této věci) v exekučním řízení. Za problematickou z ústavního hlediska považoval Ústavní soud zejména skutečnost, že za základ pro výpočet náhrady nákladů exekuce považovali jak soudní exekutor, tak i obvodní soud, pouze celkovou výši vymáhaného plnění a nebrali tak vůbec v potaz tu skutečnost, že povinný, byť až po nařízení exekuce, avšak stále ještě před jejím vynuceným provedením, vymáhanou částku v plné výši bez přímé účasti exekutora dobrovolně a bez průtahů stěžovatelce uhradil. 5. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. 6. Jak již bylo shora uvedeno, Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodoval opětovně po zrušení svého rozhodnutí nálezem Ústavního soudu, v němž byly vylíčeny podstatné ústavněprávní závěry, v jejichž intencích byl Obvodní soud pro Prahu 1 povinen rozhodnout a jimiž je i nyní sám Ústavní soud vázán (čl. 89 odst. 2 Ústavy). Primárně je tedy třeba hodnotit, nakolik napadené rozhodnutí této povinnosti dostálo. 7. V tomto ohledu Ústavní soud konstatuje, že napadené usnesení aplikovalo na projednávanou věc východiska obsažená v odůvodnění nálezu sp. zn. III. ÚS 3507/13 (a v další judikatuře tímto nálezem citované) korektně, postup soudu je v něm řádně odůvodněn, a proto je nelze označit za rozporné se základními právy stěžovatelky. Konkrétně Ústavní soud zdůrazňuje, že Obvodní soud pro Prahu 1 odůvodnil svůj závěr o nulových nákladech exekuce a o nepřiznání nákladů exekučního řízení stěžovatelce tím, že povinný plnil (byť po zahájení exekučního řízení) dobrovolně a bez vědomosti o nařízené exekuci. Takovéto odůvodnění reflektuje závazný pokyn obsažený v citovaném kasačním nálezu a již z tohoto důvodu proti němu nelze mít ústavněprávních výhrad. 8. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2423/14-1)