# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 240/03 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: II.ÚS 240/03 - ECLI: ECLI:CZ:US:2003:2.US.240.03 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 26. 11. 2003 - Datum zveřejnění: 30. 10. 2007 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí - Klíčová slova: dítě - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2; 99/1963 Sb., § 158 odst.4 ## Výrok Návrh se o d m í t á . ## Odůvodnění Ústavnímu soudu byla dne 28. dubna 2003 doručena ústavní stížnost navrhovatelky, kterými napadla v záhlaví citovaná soudní rozhodnutí. V ústavní stížnosti navrhovatelka uvedla, že ji podává jako nekvalifikovaná osoba a že "bude zastoupena poté, co ČAK určí soudce, který ji bude zastupovat". Odůvodnění ústavní stížnosti lze ve stručnosti shrnout tak, že ústavní stížnost podala vzhledem ke značným průtahům, k nimž dochází v soudních řízeních, a vzhledem k újmě, která ji vznikla proto, že soudy nerozhodly o svěření nezletilého J. Š. do pěstounské péče navrhovatelky, která tak nemůže pobírat dávky pěstounské péče. V závěru ústavní stížnosti navrhovatelka uvedla, že se domáhá odstranění tvrdosti zákona a přiznání dávek pěstounské péče od března 2001 se zpětnou platností a že navrhuje, aby byla zrušena ústavní výchova nad nezletilým J. Š. a aby byl svěřen do pěstounské péče navrhovatelce, která je jeho pratetou. Ústavní soud dopisem ze dne 7. května 2003, doručení dne 15. května 2003 vykázáno, vyrozuměl navrhovatelku o vadách návrhu a vyzval ji k jejich odstranění. Ústavní soud mimo jiné navrhovatelku upozornil, že podle § 30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, musí být fyzické nebo právnické osoby v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem. Ústavní soud určil navrhovatelce k odstranění vad lhůtu 20 dnů ode dne doručení výzvy s tím, že pokud vady nebudou ve lhůtě odstraněny, bude návrh odmítnut podle ustanovení § 43 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Na výzvu Ústavního soudu reagovala navrhovatelka dopisem datovaným dnem 4. června 2003, v němž požádala o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu. Ústavní soud žádosti vyhověl a dopisem ze dne 12. června 2003, doručení dne 16. června 2003 vykázáno, lhůtu navrhovatelce prodloužil do 24. června 2003. Dopisem ze dne 24. června 2003 Ústavní soud navrhovatelka informovala o tom, že na advokáta nemá peníze a že u ČAK pomoc nenašla. Z ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu vyplývá, že soudce zpravodaj, popřípadě jím pověřený asistent v případě, že návrh na zahájení řízení nemá náležitosti podle tohoto zákona, o tom vyrozumí navrhovatele a určí mu lhůtu k odstranění vad návrhu. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj odmítne návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Ústavní soud konstatuje, že navrhovatelka byla řádně vyrozuměna o vadách svého návrhu a byla jí určena lhůta 20 dnů od doručení výzvy, tj. od 15. května 2003, k tomu, aby tyto vady odstranila. K žádosti navrhovatelky Ústavní soud lhůtu prodloužil až do 24. června 2003. Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem při podání ústavní stížnosti a řízení o ní. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval, např. v usnesení sp. zn. I. ÚS 89/94, smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na mimořádnou závažnost řízení před Ústavním soudem) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup navrhovatelky. Ústavní soud tím nechce vytýkat navrhovatelce, která nemá právnické vzdělání, že detailně neovládá procesní předpisy a specifika řízení před Ústavním soudem - zákonodárce si ostatně tento handicap uvědomoval, a proto předepsal povinné advokátní zastoupení. V situaci, kdy zákon Ústavnímu soudu neumožňuje, aby sám určil například nemajetnému navrhovateli advokáta, však nemohl Ústavní soud postupovat jinak, než že poskytl navrhovatelce dostatečně dlouhou lhůtu k tomu, aby tuto vadu odstranila, tj. aby například požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta. Navrhovatelka tak však neučinila ani v prodloužené lhůtě, kterou k tomu Ústavní soud stanovil, ani v další, mnohem delší lhůtě, kterou Ústavní soud shovívavě navrhovatelce až do dnešního dne poskytl. Ústavní soud dále konstatuje, že je nadán pouze kasační pravomocí - podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud v případě, že návrhu vyhoví, pouze zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci (tj. soudu). Ústavní soud tedy nemůže učinit to, čeho se domáhá navrhovatelka, tj. odstranit tvrdost zákona a přiznat dávky pěstounské péče od března 2001 se zpětnou platností, rozhodnout o zrušení ústavní výchovy nad nezletilým, o jeho svěření do pěstounské péče navrhovatelce. K rozhodnutí o těchto věcech jsou příslušné dílem orgány veřejné správy, dílem obecné soudy, nikoli však Ústavní soud. Z těchto důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, protože navrhovatelka neodstranila vady návrhu ani ve lhůtě k tomu určené, a podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání. V Brně dne 26. listopadu 2003 JUDr. Pavel Rychetský soudce zpravodaj --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-240/03-03)