# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 237/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 237/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:2.US.237.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 3. 2012
- Datum zveřejnění: 3. 4. 2012
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
- Klíčová slova: dovolání, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 40/1964 Sb., § 150; 99/1963 Sb., § 237 odst.1 písm.c

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i zrušení § 150 občanského zákoníku.

Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti nepřípustná, zčásti se jedná o návrh opožděný.

Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka brojí proti výše uvedeným soudním aktům ústavní stížností, aniž vyčerpala všechny relevantní procesní prostředky, které jí právní řád k ochraně jejích práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 9 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala proti shora označenému rozhodnutí Městského soudu v Praze dovolání, a vyžádal si jeho stejnopis. Z něho Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka výše uvedené rozhodnutí odvolacího soudu napadla v celém rozsahu, přičemž o podaném mimořádném opravném prostředku dosud nebylo rozhodnuto. Rozhodnutí o ústavní stížnosti v době, kdy dovolací soud o podaném opravném prostředku teprve rozhoduje, by bylo v příkrém rozporu s formální i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti. Za daných okolností tak nelze ústavní stížnost podrobit meritornímu přezkumu. Ústavní soud však považuje za vhodné poznamenat, že odmítnutím předčasné ústavní stížnosti není stěžovatelka zbavena práva obrátit se na Ústavní soud v případě, že Nejvyšší soud její námitky nevyslyší.

Ve vztahu k citovanému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 je ústavní stížnost opožděná, když toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. listopadu 2007, přičemž ústavní stížnost (původní návrh na zahájení řízení) byla podána až dne 21. ledna 2012, čímž zjevně nebyla dodržena šedesátidenní lhůta určená k podání ústavní stížnosti (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti se Ústavní soud nemohl zabývat akcesorickým návrhem na zrušení ustanovení § 150 občanského zákoníku, neboť tento návrh sleduje osud ústavní stížnosti jako celku a nemůže být posuzován samostatně. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost v části směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, jakož i v části navrhující zrušení ustanovení § 150 občanského zákoníku, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost a ve zbývající části ji odmítl jako návrh opožděně podaný na základě § 43 odst. 1 písm. b) téhož zákona.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-237/12-1)