# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2353/24

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2353/24
- ECLI: ECLI:CZ:US:2024:2.US.2353.24.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 4. 9. 2024
- Datum zveřejnění: 26. 11. 2024
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
- Klíčová slova: pokuta, znalecký posudek
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 127 odst.4, § 53 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Napadenými usneseními byla stěžovateli uložena pořádková pokuta ve výši 10 000 Kč s odůvodněním, že na straně stěžovatele došlo k výraznému ztížení postupu soudů v zajištění důkazů, když po dobu zhruba jednoho roku neposkytl součinnost potřebnou pro vypracování znaleckého posudku.

2. Stěžovatel s těmito rozhodnutími nesouhlasí a tvrdí, že součinnost poskytl. Uvádí, že pokud jde o umožnění přístupu do předmětné nemovitosti, k součinnosti nedošlo naopak z důvodů na straně znalce. Ohledně poskytnutí součinnosti znalci předložením dokladů, stěžovatel stejně jako v odvolání tvrdí, že uložením předmětné povinnosti je nahrazována činnost znalce a stěžovateli je ukládána nepřiměřená povinnost. Napadenými rozhodnutími bylo podle stěžovatele porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a měl jimi být též porušen čl. 95 odst. 1 Ústavy.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Ústavní soud připomíná, že procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad běžných zákonů a jejich aplikace na jednotlivé případy je v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud jejich rozhodnutí zruší pouze tehdy, jsou-li neústavní. K tomu však v posuzované věci nedošlo.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti pokračuje v polemice s rozhodnutím obecných soudů o uložení pořádkové pokuty. Soudy obou stupňů podrobně objasnily důvody, které je k tomuto rozhodnutí vedly, a to včetně výše pokuty, a není rolí Ústavního soudu, aby jejich závěry dále přehodnocoval. Předmětem řízení jsou navíc rozhodnutí o pořádkové pokutě uložené stěžovateli ve výši 10 000 Kč. Pro Ústavní soud je v tomto ohledu významné, že konkrétní právní důsledky napadených rozhodnutí pro stěžovatele spočívají v jeho povinnosti strpět majetkovou sankci v tzv. bagatelní výši. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu přitom platí, že jde-li o věci s tzv. bagatelní částkou, zakládá to bez dalšího důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové mimořádné okolnosti, které ji naopak co do ústavní roviny významnou činí (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3725/13). Je především na stěžovateli, aby vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou bagatelnost vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1161/14 či sp. zn. I. ÚS 394/23). Stěžovatel v ústavní stížnosti k mimořádným okolnostem odůvodňujícím přijetí bagatelní věci nic neuvádí.

6. Ústavní stížnost zjevně nedosahuje ústavněprávní relevance, napadená rozhodnutí jsou logicky a srozumitelně odůvodněna, a v případě stěžovatele ani není naplněna žádná z výjimek přijatelnosti bagatelních věcí k meritornímu přezkumu.

7. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2353/24-1)
