# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2335/23

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2335/23
- ECLI: ECLI:CZ:US:2023:2.US.2335.23.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 11. 2023
- Datum zveřejnění: 18. 12. 2023
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: soudce, správní soudnictví, zasedání
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 6/2002 Sb., § 88a

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 29. 8. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Stěžovateli byla jako soudci uložena výtka v reakci na postup ve věci vedené pod sp. zn. 0 Nt 506/2021. V ní dne 22. 3. 2021 odpoledne nařídil vazební zasedání na den 23. 3. 2021 v 14:00 hodin, což způsobilo organizační problémy, jež vedly k tomu, že se vazebního zasedání nemohl zúčastnit dozorový státní zástupce a zúčastnil se jej jiný, který však neměl ani náležitý časový prostor se s věcí řádně seznámit. Stěžovatel se žalobou proti předsedovi Okresního soudu v Teplicích domáhal zrušení výtky. Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu zamítl rozsudkem ze dne 22. 6. 2022 č. j. 16 A 55/2021-54. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl rozsudkem ze dne 28. 6. 2023 č. j. 4 As 207/2022-24.

Stěžovatel se domnívá, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho práva garantovaná v čl. 21 odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 82 odst. 1 Ústavy. Je přesvědčen, že při stanovení vazebního termínu neporušil žádný předpis a že za pochybení nelze považovat úkony směřující k rychlému rozhodnutí. Z toho důvodu se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí je završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda postupem a rozhodováním soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. např. usnesení ze dne 31. 5. 2023 sp. zn. II. ÚS 1133/23).

Stěžovatel v ústavní stížnosti rozvíjí polemiku se správními soudy v rovině podústavního práva a pokouší se odůvodnit správnost svého postupu v řízení. Dále stěžovatel namítá, že i kdyby způsob nařízení vazebního zasedání byl shledán nestandardním, nebyl nezákonný. Ústavní soud již výše vysvětlil, že mu nepřísluší posuzovat věcnou správnost napadených rozhodnutí, nýbrž jejich ústavnost. Z tohoto hlediska však napadeným rozhodnutím nelze nic vytknout. Správní soudy zcela srozumitelně, přesvědčivě a logicky vyložily, že v daném případě nebyla dána potřeba maximálně urychleného rozhodování na úkor státního zastupitelství jako druhé strany a že pochybení spočívá právě v bezdůvodném znevýhodnění státního zastupitelství. Obecné soudy také řádně odůvodnily, v čem spočívá nezákonnost stěžovatelova postupu (srov. body 21-24 rozsudku Nejvyššího správního soudu). Ústavní soud proto konstatuje, že v napadených rozhodnutích žádné ústavněprávně relevantní pochybení neshledal.

Z uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelovu ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2335/23-1)