# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2269/17

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2269/17
- ECLI: ECLI:CZ:US:2017:2.US.2269.17.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 9. 2017
- Datum zveřejnění: 11. 10. 2017
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti (dílčímu) procesnímu rozhodnutí
- Klíčová slova: soudce/vyloučení, soudce/podjatost
- Dotčené předpisy: 150/2002 Sb., § 8

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka se jí domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť má za to, že jím byla porušena její práva podle čl. 10, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod.

2. Napadeným usnesením Nejvyšší správní soud rozhodl o tom, že soudci Krajského soudu v Brně D. Raus, K. Kopečková a P. Šebek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 62 A 52/2017. Stěžovatelka nicméně v ústavní stížnosti nevyložila, v jakém postupu Nejvyššího správního soudu spatřuje porušení citovaných základních práv. Pouze uvedla, že to vyplývá z dosavadního řízení a že svoje podání případně dále doplní.

3. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny procesní podmínky řízení, kladené zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.

4. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají k dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit (věc je pro ně definitivně "uzavřena"). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, v tomto případě správní soudy, nemůže Ústavní soud do jejich postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve, než tak mohla učinit instanční soustava obecných soudů. Princip právního státu a subsidiarity totiž takové souběžné rozhodování nepřipouští.

5. V nyní projednávaném případě je zřejmé, že vydáním napadeného rozhodnutí ve věci podjatosti soudní řízení nekončí a stěžovatelce jsou nadále k dispozici prostředky podle soudního řádu správního. Teprve po vyčerpání těchto opravných prostředků, bude-li se stěžovatelka i nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se proto stěžovatelce otevřela cesta k podání věcně projednatelné ústavní stížnosti k Ústavnímu soudu.

6. V dané procesní situaci však ze shora uvedených důvodů nelze napadené usnesení o nevyloučení soudců z projednávání věci považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatelky; ta má k dispozici další prostředky, jak své právo hájit. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3477/14 ze dne 22. 1. 2015, usnesení sp. zn. II. ÚS 2930/14 ze dne 19. 11. 2014, usnesení sp. zn. III. ÚS 3309/13 ze dne 11. 11. 2013 a další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná pod http://nalus.usoud.cz). Obdobné rozhodnutí přímo ve věci stěžovatelky ostatně nedávno vydal i Ústavní soud (usnesení ze dne 5. 9. 2017 sp. zn. I. ÚS 2268/17).

7. Za dané procesní situace proto Ústavní soud stěžovatelku nevyzýval k odstranění vad jejího podání (zejména absence právního zastoupení), jelikož ani případné odstranění těchto vad by nemohlo ovlivnit jeho rozhodnutí.

8. S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustný návrh.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2269/17-1)