# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2260/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2260/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:2.US.2260.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 12. 2012
- Datum zveřejnění: 8. 1. 2013
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: rozhodčí nález, exekuce, řízení/zastavení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 216/1994 Sb., § 2, § 3; 99/1963 Sb., § 268 odst.1 písm.e

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Podáním učiněným ve lhůtě dle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina).

Napadeným usnesením městský soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 10. 2011 č.j. 20 EXE 2737/2010-77, jímž byl prohlášen za vykonatelný na území ČR rozhodčí rozsudek vydaný slovenským Rozhodcovským súdom pri Rozhodcovskom inštitúte, s.r.o. a jímž byla nařízena exekuce na majetek stěžovatelky. Stěžovatelka v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně uváděla, že nelze vykonat exekuci dle předloženého rozhodčího nálezu, neboť v jejím případě byla uzavřena rozhodčí doložka ve spotřebitelské věci. V takovém případě je rozhodčí doložka neplatná a k neplatnosti je nutno přihlédnout z úřední povinnosti ve všech řízeních, pokud by základem pro posuzování nároku v nich měla být práva a povinnosti z rozhodčí doložky vycházející. Současně uvedla konkrétní rozhodnutí soudů, nejen českých, ze kterých tento svůj názor čerpala. Odvolací soud však, aniž by se k judikátům jakkoli vyjádřil, pouze uvedl, že v exekučním řízení již není místo pro namítání neplatnosti rozhodčí doložky, resp. rozhodčího nálezu, a proto nelze k námitce stěžovatelky přihlédnout. Takovou námitku měla stěžovatelka uplatnit v řízení o zrušení rozhodčího nálezu.

Ústavní soud si k posouzení věci vyžádal příslušný spis, z něhož zjistil, že dne 1. 11. 2012 vydal Obvodní soud pro Prahu 2 usnesení, jímž exekuci na majetek stěžovatelky zastavil pro nedostatek majetku (výrok I.), oprávněnému uložil nahradit stěžovatelce náklady řízení (výrok II.) a soudnímu exekutorovi náklady exekuce (výrok III.). Proti usnesení podal oprávněný dne 27. 11. 2012 odvolání, a to pouze do výroků II. a III.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny.

V dané věci stěžovatelka využila možnosti, jež jí dává právní řád a navrhla zastavení exekuce. Soud jejímu návrhu vyhověl a exekuci zastavil. Vzhledem k tomu, že zastavením exekuce pozbylo podkladu napadené usnesení Městského soudu v Praze o jejím nařízení, jímž mělo dle stěžovatelky být porušeno její ústavně zaručené právo, dospěl Ústavní soud k závěru, že v dané situaci je nutno pohlížet na ústavní stížnost jako na zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2260/12-1)