# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 22/03

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 22/03
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:2.US.22.03
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 1. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na spravedlivou odměnu za práci; základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem); základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: advokát/odměna
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 174; 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 28

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavnímu soudu byla dne 13. 1. 2003 doručena ústavní stížnost stěžovatele, ve které napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí státního zástupce ve věci rozhodnutí vyšetřovatele Policie ČR o přiznání odměny stěžovateli, který obhajoval dva obviněné v trestních řízeních vedených proti nim. Stěžovatel namítá, že tímto rozhodnutím došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv.

Z ústavní stížností napadených rozhodnutí bylo Ústavním soudem zjištěno, že v obou z nich státní zástupce zrušil rozhodnutí vyšetřovatele ve věci určení odměny advokáta a uložil vyšetřovateli, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Proti dřívějšímu rozhodnutí (usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. 1 Zt 656/99) již stěžovatel podal ústavní stížnost 23. 8. 2001, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. II. ÚS 520/01 odmítnuta jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V části ústavní stížnosti, napadající dřívější rozhodnutí státního zástupce, nelze než plně odkázat na předchozí rozhodnutí Ústavního soudu.

Soudce zpravodaj posuzoval dále ústavní stížnost z toho hlediska, zda je v části, napadající pozdější usnesení (usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 2 Zt 1873/1999), přípustná ve smyslu § 75 zákona o Ústavním soudu a zda není dán důvod jejího odmítnutí podle ustanovení § 43 zákona o Ústavním soudu. Soudce zpravodaj zjistil, že se jedná o totožnou situaci jako v případě dřívějšího napadeného rozhodnutí, proto je namístě znovu poukázat na odůvodnění usnesení II. ÚS 520/01. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Za nepřípustný se rovněž považuje návrh, kdy se stěžovatel ochrany práv a svobod mohl a měl domáhat jiným zákonným způsobem. Tak je tomu v situaci, kdy ve věcech, které jsou napadeny ústavní stížností, řízení ve věci samé dále pokračuje. Stěžovateli jsou k dispozici zákonné prostředky, kterými může brojit proti případnému pro něj nepříznivému rozhodnutí. V obou případech bylo napadeno pouze rozhodnutí, kterým byla věc vrácena k dalšímu projednání a novému rozhodnutí, původní rozhodnutí proto nelze ústavní stížností napadnout.

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-22/03-03)