# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2160/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2160/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:2.US.2160.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 8. 2009
- Datum zveřejnění: 16. 9. 2009
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: daň/daňová povinnost, celní řízení, správní orgán, platební výměr
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 13/1993 Sb., § 320 odst.1; 337/1992 Sb., § 96

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 14. 8. 2009 a doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 8. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a celních úřadů. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti tvrdí, že byla porušena jeho základní práva garantovaná čl. 1, čl. 2 odst. 2, v čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel uvedl, že porušení výše uvedených práv spatřuje v tom, že k následnému ověřování důkazů původu jím dováženého zboží přistupovaly celní orgány vůči němu pravidelně a nikoliv namátkově, aniž by to zdůvodnily, postverifikační řízení, na základě kterého mu byla uložena povinnost zaplatit daň z dovážených automobilů, bylo konáno bez jeho vědomí, za účasti celních orgánů vývozního státu. Takový postup označil za jednání, které je v rozporu s myšlenkou přidružení k Evropskému společenství a snahou o odbourávání překážek volného pohybu zboží.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí soudů zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem dle § 109 odst. 2 a 3 soudního řádu správního a tuto opodstatněně zamítl, když se v odůvodnění svého rozsudku vypořádal se všemi námitkami stěžovatelem uplatněnými. S poukazem na příslušné články Dohody o přidružení a jejího Protokolu č. 4 a za použití § 320 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 96 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyložil, proč postup celního úřadu při vydávání dodatečných platebních výměrů cla a daně z přidané hodnoty za dovoz osobních automobilů, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem byl správný - když se u dovezených automobilů neprokázal jejich původ ze států Evropské unie. Na uvedené vyčerpávající a obsáhlé odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu lze v dalším odkázat. Nutno dodat, že z obsahu stížností napadených rozhodnutí vyplývá, že platební výměry byly vydány po konání kompetentních celních orgánů, směřujícím k osvědčení původu zboží a poté, co se pochybnosti o jeho původu a pravosti souvisejících dokladů (kupních smluv či faktur s prohlášením o původu) nepodařilo odstranit, nebyl nárok na celní zvýhodnění stěžovateli přiznán důvodně (čl. 32 odst. 3 a 6 Protokolu č. 4 Dohody o přidružení) (totožně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 8. 2009 sp. zn. IV. ÚS 1787/09 či usnesení ze dne 10. 8. 2009 sp. zn. IV. ÚS 1675/09).

Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích obecných soudů tvrzené porušení základních práv stěžovatele a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný. Pokud jde o rozhodnutí celních orgánů je v tomto rozsahu ústavní stížnost nepřípustná a jako takovou ji Ústavní soud podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2160/09-1)