# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 212/12 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: II.ÚS 212/12 - ECLI: ECLI:CZ:US:2012:2.US.212.12.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 17. 5. 2012 - Datum zveřejnění: 30. 5. 2012 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně - Klíčová slova: společné jmění manželů - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 40/1964 Sb., § 150; 99/1963 Sb., § 132 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. 1. 2012, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž měla být porušena její základní práva garantovaná čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 90 Ústavy České republiky. Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové bylo vypořádáno společné jmění stěžovatelky a žalovaného I. S., přičemž výrokem IX. uvedeného rozsudku byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatelka domáhala vypořádání finančních prostředků - podílových listů, blíže označených v tomto výroku, a výrokem X. byla zamítnuta žaloba, pokud se jí stěžovatelka domáhala zaplacení částky 314 000 Kč za spoluvlastnický podíl ve výši 1/2 na nemovitosti na ul. H. č. p. XX v Hradci Králové. Dalším napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové byl rozsudek soudu prvního stupně částečně potvrzen a částečně změněn tak, že bylo vymezeno, které věci jsou přikázány do výlučného vlastnictví stěžovatelky a žalovaného, resp. do podílového spoluvlastnictví účastníků, žalovanému byla uložena povinnost zaplatit stěžovatelce vypořádací podíl a stěžovatelka byla zavázána vydat žalovanému barevný televizor Sony. Stěžovatelka podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž napadla posouzení dvou majetkových hodnot - podílových listů a spoluvlastnického podílu na domě č.p. XX. Nejvyšší soud její dovolání usnesením ze dne 26. 10. 2011 č. j. 22 Cdo 4097/2009-430 odmítl jako nepřípustné, neboť neshledal žádnou otázku zásadního právního významu, kterou by bylo třeba řešit. Stěžovatelka nesouhlasí s názorem obecných soudů, že podílové listy nenáležely do společného jmění manželů, neboť byly od počátku ve vlastnictví bratra žalovaného. Má za to, že tento závěr je v rozporu s provedeným dokazováním, z něhož vyvozuje, že žalovaný měl sice oprávnění provádět obchody s podílovými listy svého bratra, ale současně měl také svoje podílové listy. Stejně tak je dle jejího názoru v rozporu s provedeným dokazováním závěr ohledně částky, která byla ze společného majetku vynaložena na pořízení spoluvlastnického podílu žalovaného na domu čp. XX, neboť má za to, že z listinných důkazů vyplývá, že na daný účel byla vynaložena částka 1 511 000 Kč. Za nevěrohodné přitom označuje výpovědi svědků zainteresovaných na výsledku řízení. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojenými listinnými materiály z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, a dospěl k závěru, že stížnost není opodstatněná. Stěžovatelka v ústavní stížnosti napadá posouzení dvou majetkových hodnot, které podle jejího názoru měly být předmětem vypořádání společného jmění manželů, přičemž namítá, že v tomto směru učiněná skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování. Argumentace stěžovatelky však postrádá ústavněprávní rovinu. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat dokazování nebo je provádět znovu. Ústavní stížnost není prostředkem ke zpochybnění skutkových závěrů vyvozených z konkrétních důkazů; přistoupil-li Ústavní soud k přehodnocení důkazů provedených obecnými soudy, učinil tak výjimečně tehdy, pokud jejich hodnocení zcela extrémně vybočovalo z pravidel, jež jsou součástí spravedlivého procesu. Nic takového se však v projednávané věci nestalo. Soudy prvního i druhého stupně provedly posouzení obou stěžovatelkou vznesených nároků k vypořádání zcela shodně. Odvolací soud za účelem zjištění, zda do vypořádání má být zahrnuta hodnota podílových listů a spoluvlastnický podíl na domu čp. XX, doplnil dokazování provedené soudem prvního stupně a nové důkazy řádně zhodnotil jak jednotlivě, tak i ve vzájemné souvislosti s ostatními důkazy, přičemž se neopomněl zabývat jejich věrohodností. Pokud i poté dospěl k závěru, že žalovaný prokázal, že podílové listy nebyly součástí společného jmění a jejich hodnota není součástí vypořádání, a že stěžovatelka již obdržela na svůj podíl z titulu investice do nemovitosti částku 436 000 Kč a nemá pohledávku na další plnění, z ústavního hlediska nelze jeho postupu cokoli vytknout. Obecné soudy svá rozhodnutí v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny řádně, vyčerpávajícím a ústavně konformním způsobem odůvodnily a srozumitelně a logicky vysvětlily, jakými úvahami se řídily při hodnocení důkazů a jaká ustanovení právních předpisů použily pro posouzení zjištěného skutkového stavu. Skutečnost, že dospěly k odlišným závěrům, než jsou ty, které předkládá stěžovatelka, není sama o sobě porušením práva na spravedlivý proces. Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-212/12-1)