# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2118/21

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2118/21
- ECLI: ECLI:CZ:US:2021:2.US.2118.21.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 8. 2021
- Datum zveřejnění: 10. 9. 2021

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Návrhem ze dne 3. 8. 2021 stěžovatelka brojila proti v záhlaví označeným soudním rozhodnutím s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu.

2. Ústavní soud při zkoumání podmínek řízení a formálních náležitostí ústavní stížnosti zjistil, že návrh nesplňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), konkrétně že stěžovatelka není právně zastoupena. Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Podle § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle § 29 a § 30 odst. 1 téhož zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.

3. Ústavnímu soudu je zároveň z úřední činnosti známo, že stěžovatelka již v minulosti opakovaně podala ústavní stížnosti, jež trpěly stejnou vadou (řízení sp. zn. III. ÚS 580/18 a IV. ÚS 49/21); v posléze zmíněném řízení dokonce brojila proti rozhodnutím vydaným ve stejném řízení před obecnými soudy, jichž se týká i nyní projednávaná ústavní stížnost. V obou dvou řízeních Ústavní soud stěžovatelku vyzval k odstranění vady absence právního zastoupení. Stěžovatelka však ani v jednom případě na výzvu nijak nereagovala, a její ústavní stížnosti byly tudíž pro neostraněné vady odmítnuty.

4. Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podmínky aplikace tohoto ustanovení má Ústanví soud za splněny, byť v tomto konkrétním řízení stěžovatelku k odstranění vady nevyzýval. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu totiž v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo opakovaně v případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2099/07 ze dne 15. 8. 2007, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1662/21 ze dne 15. 7. 2021, usnesení sp. zn. III. ÚS 3412/20 ze dne 14. 12. 2020, usnesení sp. zn. I. ÚS 1469/18 ze dne 29. 5. 2018 a mnoho dalších).

5. Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2118/21-1)