# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2089/11

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 2089/11
- ECLI: ECLI:CZ:US:2011:2.US.2089.11.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 7. 2011
- Datum zveřejnění: 16. 8. 2011
- Klíčová slova: správní žaloba, opravný prostředek - řádný
- Dotčené předpisy: 150/2002 Sb., § 65 odst.1

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

zpravodaj

Stěžovatelka se dne 15. července 2011 obrátila na Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí souvisejících s výstavbou kanalizační sítě, neboť se jejich vydáním cítí dotčena na svých právech chráněných Listinou základních práv a svobod, a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod; konkrétně zmiňuje právo na ochranu svého vlastnictví a na spravedlivý proces. Tvrdí, že o existenci napadených rozhodnutí se dozvěděla teprve dne 18. 5. 2010 (zřejmě však mínila uvést 18. 5. 2011), návrh tedy podala v běhu stížní lhůty. V textu podání pak vedle charakteristiky napadených rozhodnutí především obšírně popsala okolnosti, za nichž došlo (dle jejího názoru chybně) k duplicitnímu zápisu vlastnického práva k jejím pozemkům. Dále zdůvodňuje, proč byla nesprávně opomenuta jako účastník územního a stavebního řízení, které vydání napadených rozhodnutí předcházelo.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení podaného návrhu, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

Stěžovatelka sama v textu svého podání uvedla (str. 6 textu), že "z opatrnosti" podala zároveň s ústavní stížností z důvodu nezákonnosti či nicotnosti také správní žalobu k příslušnému správnímu soudu, v níž vytýká napadeným rozhodnutím stejné vady, jako to činí v ústavní stížnosti.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V projednávané věci stěžovatelka podala proti rozhodnutím správního úřadu správní žalobu. O té dosud nebylo rozhodnuto, ústavní stížnost je proto nutno hodnotit jako předčasnou.

Za dané situace musel soudce zpravodaj ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2089/11-1)