# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 2035/12 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: II.ÚS 2035/12 - ECLI: ECLI:CZ:US:2012:2.US.2035.12.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 18. 7. 2012 - Datum zveřejnění: 1. 8. 2012 - Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí - Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 243b odst.3 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 11 a čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a čl. 4 a čl. 90 Ústavy ČR, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu a současně navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Z obsahu ústavní stížnosti a přiloženého napadeného rozhodnutí vyplývá, že rozsudkem Nejvyššího soudu bylo zrušeno dovoláním napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2008 č. j. 13 Co 352/2008-146 a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. (Soud prvého stupně žalobu stěžovatele o zaplacení částky 1 538 500 Kč, představující náhradu škody způsobenou porušením povinností advokáta, zamítl a odvolací soud jeho rozhodnutí změnil tak, že žalovaný je povinen žalovanou částku s příslušenstvím stěžovateli zaplatit.) Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti. Podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 cit. zák); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 cit. zák.). V tomto ustanovení se promítá zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná. Z výše uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutí konečné, neboť věc byla vrácena městskému soudu, u nějž nadále probíhá řízení. Shora uvedený požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn jen tím, že stěžovatel procesní prostředky uplatní a řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty prostředky, které mu obecně skýtá dosud probíhající řízení. Pokud tedy ve věci nadále probíhá řízení, které nebylo pravomocně skončeno, nemůže Ústavní soud do probíhajícího řízení zasahovat. Z nastíněného principu subsidiarity ústavní stížnosti tak plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co současné stadium řízení bude skončeno. Ústavní stížnost totiž nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Okolnost, že nižší soud je vázán právním názorem kasačního soudu, neuzavírá žádné předmětem identifikovatelné stadium řízení, ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti konečnému rozhodnutí ve věci. Na základě shora uvedených úvah Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky přípustnosti ústavní stížnosti, neboť dosud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon poskytuje k ochraně práv stěžovatele, proto ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. e) odmítl. Návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí se Ústavní soud nezabýval, neboť takový postup by byl možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-2035/12-1)