# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1980/18

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1980/18
- ECLI: ECLI:CZ:US:2018:2.US.1980.18.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 6. 2018
- Datum zveřejnění: 16. 7. 2018

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost brojící proti shora nadepsanému usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo pro vady odmítnuto dovolání stěžovatelky podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2016, č. j. 68 Co 115/2016-95.

Podaná ústavní stížnost však nesplňovala všechny podmínky řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V souladu s ustanovením § 30 a § 31 citovaného zákona totiž musí být účastník v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (včetně sepsání samotné ústavní stížnosti), a to na základě plné moci, v níž je výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.

Jakkoliv platí, že podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 8. října 2015 (sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15) "je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem advokát, nemusí být podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zastoupen jiným advokátem", zjistil Ústavní soud v nyní projednávané věci, že podle aktuálního seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou (viz http://vyhledavac.cak.cz/) stěžovatelka byla z tohoto seznamu vyškrtnuta. Proto se na ni plně vztahuje povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem.

Dále bylo z elektronické databáze ústavních stížností zjištěno, že stěžovatelka se obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byla mnohokrát vyzývána k odstranění vad svých návrhů a poučena o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, pokud vady podání nebudou odstraněny. Stěžovatelka tedy byla řádně seznámena s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání této ústavní stížnosti. Dle Ústavního soudu by proto bylo poskytování poučení o povinném zastoupení totožné stěžovatelce v každém individuálním případě, kdy již byla několikrát v této věci poučena, postupem neefektivním a formalistickým. Ústavní soud nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelce postupem v předchozích řízeních byla objektivně sdělena zásada, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupena advokátem.

Ústavní soud tedy v tomto případě, shodně jako ve věcech téže stěžovatelky vedených např. pod sp. zn. IV. ÚS 3959/16, sp. zn. II. ÚS 396/17, sp. zn. III. ÚS 923/17, sp. zn. III. ÚS 1887/17 a I. ÚS 3836/17, shledal důvod pro aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnul.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1980/18-1)