# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 18/04

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 18/04
- ECLI: ECLI:CZ:US:2004:2.US.18.04
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 1. 2004
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost "zbraní"
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení, domovní prohlídka
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 2 odst.6, § 83; 2/1993 Sb., čl. 10, čl. 40 odst.3, čl. 37 odst.3

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona") a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], brojil stěžovatel ve své trestní věci proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2003, č. j. 11 To 299/2003-1645, a tvrdil, že jím bylo porušena jeho základní práva garantovaná v čl. 1, čl. 8 odst 2, čl. 10 odst. 1, č. 12 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a čl. 6 odst. 1, 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel proto ústavní stížností navrhl zrušení napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Praze, jakož i rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 4. 2003, č. j. 6 A 55/2002.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§ 75 odst. 1 zákona).

Podle sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., o postupu týkajícím se výkladu přípustnosti a lhůty k podání ústavní stížnosti při souběžném podání ústavní stížnosti a mimořádného opravného prostředku s výjimkou obnovy řízení, platí, že napříště budou soudci a senáty Ústavního soudu vykládány přípustnost a lhůta k podávání ústavní stížnosti, o které Ústavní soud rozhoduje podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, v případě jejího souběhu s mimořádnými opravnými prostředky s výjimkou obnovy řízení takto:

Ústavní stížnost bude považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku bez ohledu na způsob rozhodnutí o něm. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.

Ze samotného obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel napadl rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2003, č. j. 11 To 299/2003-1645, dovoláním k nejvyššímu soudu ČR. Ústavní soud si ověřil u Okresního soudu v Kladně, že stěžovatel podal proti tomuto rozsudku dne 9. ledna 2004 dovolání.

Za tohoto stavu věci je zřejmé, že za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, nutno považovat rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o podaném dovolání. Pokud stěžovatel nevyčerpal poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona), nemohla být jeho ústavní stížnost věcně projednána, neboť není v souladu s označeným a citovaným sdělením Ústavního soudu přípustná; proto byla posouzena Ústavním soudem jako nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona) a bylo nutno ji odmítnout [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak je patrno z výroku tohoto usnesení.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-18/04-04)