# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1792/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1792/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:2.US.1792.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 6. 2012
- Datum zveřejnění: 29. 6. 2012
- Klíčová slova: stížnost, opravný prostředek - řádný
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 141, § 74 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

Ústavní soud se ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní soud zjistil, že stěžovatel brojí proti výše uvedeným soudním aktům ústavní stížností, aniž vyčerpal všechny relevantní procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V citovaném usnesení Městského soudu v Praze, které nahradilo napadené předcházející usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 z důvodu napadnutí obžaloby k Městskému soudu v Praze namísto k Obvodnímu soudu pro Prahu 6, který v otázkách vazby stěžovatele rozhodoval do té doby, byl stěžovatel poučen o tom, že proti tomuto rozhodnutí je možné podat k Vrchnímu soudu v Praze stížnost jako řádný opravný prostředek ve smyslu § 141 a násl. trestního řádu.

Ústavní soud konstatuje, že vzpomínané poučení o možnosti podat stížnost je explicite opřeno o ustanovení § 74 odst. 1 trestního řádu (přípustnost stížnosti proti rozhodnutím o vazbě), a proto je stížnost jako řádný opravný prostředek proti usnesení vydaném soudem v otázce ze zákona přípustná. Stěžovatel Ústavnímu soudu nedoložil vyčerpání tohoto opravného prostředku, který se mu nabízí, když v ústavní stížnosti tuto skutečnost ani nezmiňuje, ani případné rozhodnutí o této stížnosti nenapadá, ačkoli je přitom zastoupen kvalifikovaným právním zástupcem. Rozhodnutí o ústavní stížnosti by tudíž bylo v příkrém rozporu s formální i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti. Za daných okolností tak nelze ústavní stížnost podrobit meritornímu přezkumu.

Ve světle řečeného Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1792/12-1)