# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1765/24

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1765/24
- ECLI: ECLI:CZ:US:2024:2.US.1765.24.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 7. 2024
- Datum zveřejnění: 12. 8. 2024

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Podáním označeným jako ústavní stížnost se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že byla porušena její práva zaručená ústavním pořádkem České republiky, zakotvená v Listině základních práv a svobod.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě. Návrh stěžovatelky vykazuje několik nedostatků, a stěžovatelka zejména není zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se na něj v minulosti již několikrát obrátila s návrhy trpícími stejnou vadou, a byla opakovaně poučena, že její neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Stěžovatelka však i poté volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již od samého počátku řízení (pozn. obligatorní zastoupení fyzických a právnických osob advokátem je determinováno požadavkem kvalifikovaného uplatňování práv).

3. Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

4. Z výše uvedených důvodů se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1765/24-1)