# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1730/11

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1730/11
- ECLI: ECLI:CZ:US:2011:2.US.1730.11.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 1. 9. 2011
- Datum zveřejnění: 15. 9. 2011

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. 6. 2011 a doplněna dalšími podáními, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž měla být porušena její základní práva a svobody, zaručené Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně požádala o ustanovení advokáta pro řízení před Ústavním soudem.

Protože ústavní stížnost nesplňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud stěžovatelku vyzval k odstranění jejích vad. K tomu jí stanovil lhůtu 20 dnů od doručení výzvy. Současně stěžovatelku poučil o podmínce povinného zastoupení advokátem a o postupu k jejímu splnění, přičemž ji informoval o tom, že Ústavní soud sám není oprávněn jí advokáta ustanovit.

Dne 4. 8. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty k odstranění vad podání nejméně do 31. 12. 2011 a o ustanovení advokáta. Na základě tohoto podání Ústavní soud lhůtu k odstranění vad podání stěžovatelce prodloužil do 25. 8. 2011 s upozorněním, že jde o lhůtu konečnou, po jejímž marném uplynutí bude nekvalifikovaná ústavní stížnost odmítnuta.

V poslední den stanovené lhůty Ústavní soud obdržel další žádost o prodloužení lhůty a o ustanovení advokáta. K této žádosti stěžovatelka připojila plnou moc, z níž však nevyplývá, že by v ní uvedená advokátka přijala zmocnění pro řízení o ústavní stížnosti.

Ústavní soud neshledal důvod k tomu, aby již jednou prodlouženou lhůtu k odstranění vad podání stěžovatelce prodlužoval. Účelem výzvy k odstranění vad ústavní stížnosti s určením přiměřené lhůty je především poučení účastníka o zákonných podmínkách pro meritorní pojednání věci před Ústavním soudem. Faktické prodlužování zákonné 60ti denní lhůty pro podání ústavní stížnosti určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by proto mělo být jen výjimečné, neboť v takovém případě je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost ve stanovené lhůtě dostáli. Stěžovatelka však ani v dodatečně prodloužené lhůtě vady podání neodstranila. Předložení advokátem nepodepsané plné moci rozhodně nelze považovat za zhojení vytčených vad.

V řízení o ústavní stížnosti je nezbytné, aby byli stěžovatelé - fyzické i právnické osoby - zastoupeni advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a to včetně sepsání ústavní stížnosti. Z návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí být totiž nejen patrno, které věci se týká a co se jím sleduje a text podání musí obsahovat pravdivé vylíčení rozhodných skutečností a označení důkazů, ale je třeba zformulovat též ústavněprávní argumentaci. A právě to je úkolem pro advokáta, jehož odborná pomoc je zákonem o Ústavním soudu u stěžovatelů striktně vyžadována.

Pouze pro úplnost (vzhledem k opakovaným žádostem stěžovatelky) je vhodné uvést, že pro řízení před Ústavním není připuštěno přiměřené použití § 30 o.s.ř. (ustanovení advokáta soudem), neboť pro takový postup Ústavní soud neshledal podmínky podle § 63 zákona o Ústavním soudu. Jak byla stěžovatelka informována ve výzvě k odstranění vad podání, právní řád připouští určení advokáta pro řízení před Ústavním soudem rozhodnutím České advokátní komory (viz § 18 odst. 2, § 45 odst. 2 písm. a) zákona o advokacii), čímž je vytvořen procesní nástroj k zajištění kvalifikovaného právního zastoupení, a tedy i přístupu k Ústavnímu soudu.

Shora uvedené informace o povinném zastoupení advokátem, o nemožnosti jeho ustanovení podle zákona o Ústavním soudu a o nepřípustnosti neustálého prodlužování lhůt k odstranění vad ústavní stížnosti byly již v minulosti stěžovatelce opakovaně poskytnuty v souvislosti s jinými ústavními stížnostmi, které musely být nakonec pro absenci právního zastoupení stěžovatelky odmítnuty. Postup Ústavního soudu při vyřizování nekvalifikovaně podaných ústavních stížností i následek neodstranění vytčených vad pro ni tudíž nemůže být překvapivý.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka vady podání v dodatečně stanovené lhůtě (ani do dnešního dne) neodstranila a jí sepsaná ústavní stížnost není způsobilá věcného projednání, Ústavní soud ji podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1730/11-1)