# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 171/95

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 171/95
- ECLI: ECLI:CZ:US:1995:2.US.171.95
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 7. 1995
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: Vázanost soudu v občanském soudním řízení rozhodnutím jiného orgánu
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 11 odst.1; 229/1991 Sb.; 99/1963 Sb., § 135

## Právní věta

Rozhodnutím Ministerstva zemědělství České republiky o rozkladu, kterým bylo stanoveno, že na konkrétní nemovitosti se nevztahuje režim zákona o půdě, nebylo dotčeno právo stěžovatele na soudní ochranu dle Listiny základních práv a svobod, neboť ho nezbavilo možnosti domáhat se svého práva podle zákona o půdě u soudu, který je dle § 135 odst. 1 o.s.ř. vázán jen rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin nebo správní delikt a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu.

## Výrok

Ústavní stížnost se o d m í t á.

## Odůvodnění

Navrhovatel ve své ústavní stížnosti navrhoval zrušení rozhodnutí o rozkladu ministra Ministerstva zemědělství ČR ze dne 18. 4. 1995, čj. 1628/95-10, kterým bylo rozhodnuto, že dům č. p. 1 se st. p. č. 1/2 v k. ú. V. není nemovitostí, na kterou se vztahuje zákon o půdě, neboť tímto rozhodnutím měl být poškozen ve svém právu na ochranu vlastnictví dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a rovněž mělo dojít k porušení jeho základních práv a svobod, zaručených v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a dovozoval, že na předmětnou nemovitost se vztahuje zákon č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě), vzhledem k předloženému znaleckému posudku a skutečnosti, že jeho rodiče byli především zemědělci, na čemž nemůže nic změnit konfiskace majetku v souvislosti s hostinskou činností jeho otce, když konfiskace sama byla výrazem persekuce celé rodiny. Závěrem zdůraznil, že napadené rozhodnutí je zavádějící, neboť rozlišuje mezi malým a velkým hospodářstvím a navíc používá byrokratických přístupů stejně tak jako tomu bylo při konfiskaci.
Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatele a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., a to z těchto důvodů: ustanovení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jehož porušení se navrhovatel dovolává, nemohlo být rozhodnutím o rozkladu Ministerstva zemědělství ČR dotčeno, neboť se jím nic neříká o tom, že stěžovatel je či není vlastník předmětné nemovitosti, ale pouze stanoví, že předmětné nemovitosti jako zemědělské usedlosti nespadají pod režim resp. do působnosti zákona o půdě. Stejně tak napadené rozhodnutí o rozkladu není v rozporu s ustanoveními Hlavy páté Listiny základních práv a svobod, která zakotvují právo na soudní a jinou právní ochranu, neboť toto rozhodnutí nezbavuje navrhovatele práva domáhat se soudní cestou svého nároku dle zákona o půdě s tím, že jiná věc je, zda bude se svým návrhem úspěšný. Z tohoto pohledu jde současně i o nepřípustný návrh dle § 43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb., neboť navrhovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje (§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.). Pro úplnost se uvádí, že z ustanovení § 135 odst. 1, 2 o.s.ř. jasně plyne, že i když již příslušný orgán rozhodl, není civilní soud tímto rozhodnutím vázán, vyjma pravomocného výroku rozhodnutí o tom, že byl spáchán trestný čin nebo správní delikt a kdo ho spáchal, a může v rámci posouzení rozhodujících skutečností dojít pro účely civilního řízení k jiným závěrům.
Z uvedených důvodů byl návrh navrhovatele dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) a f) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. 7. 1995

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-171/95-95)