# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1641/17

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1641/17
- ECLI: ECLI:CZ:US:2017:2.US.1641.17.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 8. 2017
- Datum zveřejnění: 22. 9. 2017

## Výrok

Soudce Ludvík David je vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 1641/17.

## Odůvodnění

1. Soudce Ludvík David, soudce II. senátu Ústavního soudu rozhodujícího o ústavní stížnosti stěžovatelky vedené pod sp. zn. II. ÚS 1641/17, přípisem ze dne 14. srpna 2017 oznámil předsedkyni I. senátu, že je vyloučen z projednávání věci, neboť byl ve věcech stěžovatelky Heleny Vondráčkové opakovaně činný jako soudce obecného soudu, konkrétně jako předseda a člen senátu 28 Cdo Nejvyššího soudu. Poukázal i na to, že opakovaně rozhodoval i v mimořádně známém případu označovaném jako věc Vondráčková vs. Rejžek. Ludvík David byl předsedou senátu ve věci sp. zn. 28 Cdo 4129/2010 vedené Nejvyšším soudem, v níž byla předmětem řízení žaloba stěžovatelky, také o ochranu osobnosti, proti Policii ČR s požadovaným odškodněním ve výši 14 milionů korun. K odmítnutí dovolání stěžovatelky došlo i v dalších několika dalších řízeních před senátem Nejvyššího soudu, jehož byl soudce Ludvík David předsedou, přičemž některé z těchto případů byly stěžovatelkou medializovány, včetně jeho jmenovité kritiky. Soudce Ludvík David je přesvědčen, že by i stěžovatelka mohla posléze zpochybňovat jeho nestrannost.

2. Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen, z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.

3. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 36 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

4. Nezávislost a nestrannost soudce je klíčovou součástí práva na spravedlivý proces, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je přitom třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní kritérium pak o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.

5. Při posuzování nestrannosti osoby soudce je vždy zapotřebí vycházet z předpokladu, že se jedná o profesionála schopného oddělit svůj profesní život od činnosti rozhodovací a od soukromých zájmů. Podjatost lze u soudce shledat teprve v případě, kdy je skutečně dán osobní vztah soudce k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům. V daném případě soudce poukázal na svůj subjektivní pocit vyloučení z rozhodování o stěžovateli, a to s ohledem na to, že stěžovatelce jako soudce Nejvyššího soudu nevyhověl, přičemž ona svou kritiku vůči předmětným rozhodnutím, včetně zmínění jeho osoby, medializovala. V návaznosti na všechny skutečnosti blíže popsané v bodě 1 výše se soudce Ludvík David subjektivně cítí být podjatým ve smyslu § 37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

6. V souladu s výše nastíněnými principy a se zákonem o Ústavním soudu (§ 36 a 37) tak I. senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky pro vyloučení soudce z projednávání ústavní stížnosti, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1641/17-1)