# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1618/16

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1618/16
- ECLI: ECLI:CZ:US:2016:2.US.1618.16.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 8. 2016
- Datum zveřejnění: 31. 10. 2016
- Dotčené předpisy: 120/2001 Sb.

## Výrok

Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.

## Odůvodnění

1. Návrhem, označeným jako ústavní stížnost, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 19. května 2016, stěžovatel brojil proti shora uvedeným soudním rozhodnutím a spojil jej s návrhem na zrušení zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů.

2. Dříve, než se Ústavní soud mohl začít zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není, neboť stěžovatel nerespektoval § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož se v řízení před Ústavním soudem vyžaduje obligatorní zastoupení stěžovatele advokátem.

3. Není-li splněna podmínka povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepisu ústavní stížnosti advokátem, Ústavní soud stěžovatele obvykle vyzve k odstranění této vady. Tento postup však není nutný v každém případě. Účelem výzvy k odstranění vad podání podle citovaného ustanovení je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem.

4. Pokud však stěžovateli již dříve, v předchozích řízeních, poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, jeví se setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. Stěžovatel v dané věci uvádí, že je ústavní stížnost přípustná, aniž by musel být zastoupen, neboť se jedná o osobu všeobecně známou a veřejného zájmu, která nadto osvědčila příslušné právní znalosti jinými kvalifikovanými podáními. Z uvedeného vyplývá, že stěžovatel si je velmi dobře vědom, že musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen, a že ústavní stížnost musí být od počátku také jeho advokátem sepsána. Na tuto jednoznačnou povinnost nemá vliv ani poukaz stěžovatele na jím podanou kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu ve věci jeho žaloby proti rozhodnutí správního orgánu (České advokátní komory) o určení advokáta k poskytnutí právní pomoci.

5. Za této situace lze považovat za neúčelné, aby Ústavní soud stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání. Ústavní soud proto za použití § 43 odst. 1 písm. a) a § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl. Návrh na zrušení zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, je akcesorický, a proto se též odmítá.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1618/16-1)