# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 160/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 160/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:2.US.160.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 5. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavnímu soudu byla dne 15. 3. 2001 doručena ústavní stížnost stěžovatele, ve které napadá rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 12. 2000, sp. zn. 13 Co 858/2000, kterým bylo rozhodnuto k odvolání stěžovatele - žalobce - o rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 13. 6. 2000, sp. zn. 6 C 28/2000, tak, že rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje a dovolání se nepřipouští, a to ve věci návrhu stěžovatele na vyklizení nemovitostí. Stěžovatel se v ústavní stížnosti dovolává ochrany svých ústavně zaručených základních práv a svobod a navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb."), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Stěžovatel však v této věci nevyužil možnost podat proti napadenému rozsudku dovolání, jehož přípustnost byla založena na základě § 239 odst. 2 občanského soudního řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2000), neboť, jak vyplývá z výroku i odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu, stěžovatel vznesl návrh na vyslovení přípustnosti dovolání, odvolací soud však jeho návrhu nevyhověl. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Uvedeným procesním postupem si stěžovatel vytvořil prostor pro podání dovolání, jinými slovy, získal možnost, aby "zásadní význam" napadeného rozhodnutí odvolacího soudu posoudil přímo dovolací soud. Stěžovatel však svého práva nevyužil a tím nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud také odkazuje na přechodná a závěrečná ustanovení zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (část dvanáctá, hlava I, bod 17), podle kterých se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tedy před 1. 1. 2001) projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů.

Z uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., jako návrh nepřípustný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-160/01-01)