# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1597/26

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1597/26
- ECLI: ECLI:CZ:US:2026:2.US.1597.26.2
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 6. 2026
- Datum zveřejnění: 14. 7. 2026

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel dne 9. 6. 2026 podání stěžovatele nazvané "prvotní ústavní stížnost".

2. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelovo podání trpí vadami. Podání nesplňuje náležitosti podle § 34 odst. 1 a § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu, neboť k němu není přiloženo napadené rozhodnutí a nejsou v něm uvedeny ani konkrétní důvody, pro něž se stěžovatel domáhá jeho zrušení. Podle citovaného ustanovení je nezbytné předestřít konkrétní argumentaci, v čem stěžovatel spatřuje zásah do ústavně zaručených práv či svobod. Stěžovatel podal fakticky blanketní ústavní stížnost, která je považována za vadné podání, a nepřiložil k ní ani napadené rozhodnutí (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3012/20 ze dne 27. 1. 2021 či I. ÚS 918/20 ze dne 7. 5. 2020).

3. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, se vůči stěžovateli vyvozují nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Nicméně, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se totéž poučení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a přehnaně formalistický.

4. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s vadnými ústavními stížnostmi. Na nedostatky byl stěžovatel opakovaně náležitě upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu. Stěžovatel byl poučen o těchto náležitostech ústavní stížnosti např. v řízeních vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1810/18 nebo IV. ÚS 3497/20. Navzdory uvedenému, a přestože je sám advokátem, a tedy právním profesionálem, nadále volí postup, jenž nesplňuje předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli o nich byl Ústavním soudem mnohokrát poučen.

5. Proto soudce zpravodaj za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Obdobně Ústavní soud rozhodoval v mnoha dalších věcech stěžovatele (v usnesení sp. zn. IV. ÚS 341/26 ze dne 18. 2. 2026; dále srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2714/23 ze dne 19. 10. 2023, IV. ÚS 2183/23 ze dne 22. 8. 2023, I. ÚS 98/23 ze dne 18. 1. 2023, IV. ÚS 3507/22 ze dne 6. 1. 2023, IV. ÚS 3288/22 ze dne 5. 12. 2022, II. ÚS 3099/22 ze dne 22. 11. 2022, IV. ÚS 3180/21 ze dne 8. 12. 2021, I. ÚS 3000/21 ze dne 6. 12. 2021 a dalších).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1597/26-2)