# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1574/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1574/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:2.US.1574.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 5. 2012
- Datum zveřejnění: 21. 6. 2012
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: náklady řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 142 odst.1, § 137

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení výroku II. shora uvedeného pravomocného rozsudku obecného soudu pro porušení čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Okresní soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem vyhověl žalobě stěžovatelky, jíž se proti žalované domáhala zaplacení částky ve výši 1 008 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení jízdného a přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu v dopravním prostředku MHD (výrok I.). Současně uložil žalované povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč a ve zbývající části uplatněný nárok stěžovatelky na náhradu nákladů řízení zamítl (výrok II.).

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká soudu, že o náhradě nákladů řízení rozhodl v rozporu s průběhem řízení i v rozporu s rozhodnutím ve věci. Namítá, že důvodně očekávala, že v případě úspěchu ve sporu jí bude přiznána náhrada nákladů řízení v plném rozsahu. Soud však náklady posoudil jako neúčelně vynaložené, čímž jí přivodil zjevnou nespravedlnost. Stěžovatelka má za to, že soudu ani nepřísluší, aby hodnotil, zda vynaložení nákladů na právní pomoc advokáta bylo pro žalobce účelné či nikoli. Je přesvědčena, že soud ustanovení § 142 odst. 1 a § 137 o. s. ř. aplikoval nesprávně a překročil v rozporu s principem právní jistoty meze předvídatelného rozhodování obecných soudů. Jeho postup označuje za svévolný a rozhodnutí považuje za nedostatečně odůvodněné a neodůvodněně zvýhodňující jednu stranu sporu. Na podporu svých tvrzení pak odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, nově zejména na závěry vyslovené v nálezu ze dne 23. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/11, a poukazuje na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008 sp. zn. Cpjn 201/2008.

Argumentačně shodnými ústavními stížnostmi stěžovatelky týkajícími se téže právní problematiky se Ústavní soud ve svých senátech již opakovaně zabýval a rozhodl o nich tak, že je jako zjevně neopodstatněné usneseními odmítl (např. sp. zn. II. ÚS 1266/12, I. ÚS 1340/12, III. ÚS 1462/12). Ani v posuzované věci, kdy napadený výrok je logickým, přezkoumatelným a ústavně konformním způsobem odůvodněn, nemá Ústavní soud důvodu se od této judikatury odchylovat a na závěry z ní plynoucí, jež jsou stěžovatelce známy, proto pro stručnost plně odkazuje.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1574/12-1)