# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 155/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 155/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:2.US.155.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 4. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: vlastnické právo/obsah, legitimace/pasivní
- Dotčené předpisy: 111/1991 Sb., § 6 odst.1; 172/1991 Sb., čl.; 28/1945 Sb., čl.

## Výrok

Ústavní stížnost se o d m í t á .

## Odůvodnění

Ústavnímu soudu byla dne 13. 3. 2000 doručena ústavní stížnost stěžovatele směřující proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 28. 6. 1999, čj. 4 C 790/98-54, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 12. 1999, čj. 17 Co 517/99-90.

V řízení před obecnými soudy se domáhal vedlejší účastník - obec T. proti stěžovateli určení vlastnického práva k lesním pozemkům v katastrálním území T. a K. podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 28. 6. 1999, čj. 4 C 790/98-54, soud žalobě vyhověl s tím, že ve výroku označeném jako II. zamítl žalobu proti žalovanému ozn. 2) Česká republika - Ministerstvo financí ČR a ozn. 3) Česká republika - Ministerstvo zemědělství ČR. Do tohoto rozsudku, respektive výroku rozsudku ozn. I. a III. podal stěžovatel řádně a včas odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. 12. 1999, čj. 17 Co 517/99-90, tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil, rozhodl o nákladech odvolacího řízení a zamítl návrh stěžovatele na připuštění dovolání.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že se neztotožňuje s rozhodnutím obecných soudů, neboť nebyl od samého počátku řízení o určení vlastnictví k nemovitému lesnímu majetku pasivně legitimován a má za to, že byl obecnými soudy porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v něm zakotvené právo na spravedlivý proces a dále čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR a navrhl, aby Ústavní soud napadené rozsudky zrušil.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel v odvolacím řízení podal návrh na připuštění dovolání, ale Krajský soud v Hradci Králové ve výroku IV. svého rozsudku návrhu stěžovatele na vyslovení přípustnosti dovolání nevyhověl. Stěžovatel si tak svým procesním přístupem vytvořil prostor pro možnost podat dovolání využitím ustanovení § 239 občanského soudního řádu. Na dotaz Ústavního soudu sdělil právní zástupce stěžovatele sdělením ze dne 31. 3. 2000, že stěžovatel dovolání nepodal, ač ve smyslu ustanovení § 239 odst. 2 občanského soudního řádu je v takovém případě dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Jakkoliv tedy další osud takového dovolání záleží na názoru dovolacího soudu, je nutné jej považovat za prostředek, který měl stěžovatel k ochraně svých práv k dispozici, kterého však nevyužil (obdobně viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 93/98, publikované pod č. 36, svazek 10 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR).

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, za takový prostředek se však nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

O nevyčerpání všech prostředků k ochraně práva může jít zpravidla i tam, kde ústavněprávní argumentace je obsahově shodná s argumentací, kterou stěžovatel uplatnil před obecnými soudy a kterou cíleně hodlal předestřít i dovolacímu soudu, pro což si svým procesním postupem před Krajským soudem v Hradci Králové vytvořil prostor.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel nevyčerpal podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 18. dubna 2000

Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-155/2000-2000)