# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1516/11

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1516/11
- ECLI: ECLI:CZ:US:2011:2.US.1516.11.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 5. 2011
- Datum zveřejnění: 7. 6. 2011

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Dne 24. května 2010 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele, kterou se domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2010 č. j. 3 Na 150/2010-12. Stěžovatel svůj návrh odůvodnil tím, že obálka, ve které mu byl doručen napadený rozsudek, byla opatřena doručenkou označenou č. j. 3 Na 150/2010-30, tedy jiným číslem jednacím, než je uvedeno na napadeném rozsudku.

Stěžovatel podal návrh, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci [§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34 a § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem (stejně jako formální a obsahové náležitosti návrhu), volí, ačkoli byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (srov. např. řízení ve věci návrhu stěžovatele sp. zn. IV. ÚS 56/06, II. ÚS 256/06, II. ÚS 2521/07, I. ÚS 3016/07, III. ÚS 272/08, I. ÚS 3040/08, II. ÚS 1066/09, III. ÚS 1051/10, II. ÚS 832/11).

Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1516/11-1)