# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1515/26

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1515/26
- ECLI: ECLI:CZ:US:2026:2.US.1515.26.1
- Typ rozhodnutí: Nález
- Datum rozhodnutí: 16. 9. 2026
- Datum zveřejnění: 5. 10. 2026
- Předmět řízení: Neodůvodnění usnesení Nejvyššího soudu o odkladu právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí
- Klíčová slova: exekuce, řízení/zastavení, pohledávka, právní moc, rozhodnutí, odůvodnění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 243 písm.b, § 157 odst.2, § 169 odst.2

## Právní věta

Rozhodne-li Nejvyšší soud o odkladu právní moci nebo vykonatelnosti rozhodnutí podle § 243 občanského soudního řádu, aniž se v odůvodnění alespoň stručně vypořádá s konkrétní argumentací účastníka zpochybňující splnění zákonného předpokladu, na němž odklad založil, poruší jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

## Výrok

I. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 439/2026-694 ze dne 25. 3. 2026 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 439/2026-694 ze dne 25. 3. 2026 se ruší.

## Odůvodnění

I.
Podstata nálezu

1. Posuzovaná věc se týká požadavku na řádné odůvodnění při rozhodování o odkladu právní moci před rozhodnutím o dovolání.

2. Nejvyšší soud odůvodnil své rozhodnutí o odkladu právní moci zastavení exekuce ztrátou pořadí a z toho plynoucím ztížením možnosti uspokojení vymáhané pohledávky. Takové odůvodnění by obstálo, pokud by z okolností projednávané věci bylo zřejmé, že riziko ztráty pořadí skutečně existuje, tedy že věřitelka v dotčené věci je reálně závažně ohrožena ve svých právech.

3. Pokud je naopak soudu předloženo tvrzení zpochybňující takové riziko, je jeho povinností alespoň stručně vysvětlit, proč taková okolnost nic nemění na závěru o existenci závažné újmy. V opačném případě není naplněn požadavek řádného odůvodnění jakožto součást práva na soudní ochranu.

II.
Shrnutí skutkových a procesních okolností

4. Proti stěžovatelce je od roku 2013 vedena exekuce k vymožení částky 20 000 160 Kč na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Vedlejší účastnice v exekučním řízení vystupuje jako oprávněná.

5. Obvodní soud pro Prahu 5 ("obvodní soud") usnesením č. j. 39 EXE 1579/2013-30 ze dne 13. 10. 2017 zamítl návrh stěžovatelky na zastavení a odklad exekuce. Městský soud v Praze ("městský soud") následně usnesením č. j. 18 Co 424/2017-631 ze dne 29. 8. 2025, ve znění opravného usnesení č. j. 18 Co 424/2017-642 ze dne 14. 10. 2025, změnil usnesení obvodního soudu tak, že exekuci zastavil a rozhodl o nákladech exekuce a exekučního řízení.

6. Vedlejší účastnice podala proti usnesení městského soudu dovolání a současně navrhla odklad právní moci výroku o zastavení exekuce a odklad vykonatelnosti nákladových výroků. Návrhy odůvodnila hrozící újmou a tvrzenou přípustností a důvodností dovolání. Ve vztahu k zastavení exekuce uvedla, že další věřitelé uplatňují vůči stěžovatelce vykonatelné pohledávky v nemalé výši, což závažně ohrožuje možnost jejího uspokojení z majetku stěžovatelky. Konkrétně poukázala na pohledávku paní Lesyi Kopchuk. Připustila, že v incidenčním sporu bylo pravomocně určeno, že pohledávky paní Kopchuk za stěžovatelkou nejsou po právu, podle jejího názoru však přesto hrozí, že se stěžovatelka s paní Kopchuk pokusí jejich uplatňováním ztížit uspokojení pohledávek vedlejší účastnice. Dále uvedla, že její exekuce byla na majetek stěžovatelky vedena jako první v pořadí, které může v případě neodložení právní moci výroku o zastavení exekuce ztratit; to podle ní může vést k uspokojení vymáhané pohledávky v horším pořadí, případně k její nedobytnosti.

7. Stěžovatelka s návrhem na odklad nesouhlasila. Namítla, že pohledávka paní Kopchuk byla pravomocně určena jako pohledávka, která není po právu, a její úspěšné vymožení v exekuci je proto podle stěžovatelky krajně nepravděpodobné. Dovozovala z toho, že vedlejší účastnici tvrzená újma nehrozí. Naopak pokračováním exekuce pro částku přesahující 20 milionů Kč podle ní hrozí závažná újma jí samotné.

8. Napadeným usnesením Nejvyšší soud odložil právní moc usnesení městského soudu do právní moci rozhodnutí o dovolání vedlejší účastnice. Dospěl k závěru, že vedlejší účastnice je závažně ohrožena ve svých právech "ztrátou pořadí a v důsledku toho ztíženou možností uspokojení vymáhané pohledávky na majetku povinné". Současně uvedl, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.

III.
Argumentace stěžovatelky

9. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení. Tvrdí, že jím byla porušena její práva podle čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod ("Listina") ve spojení s čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky ("Ústava"); dále namítá porušení čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy.

10. Stěžovatelka namítá, že Nejvyšší soud napadené usnesení nedostatečně odůvodnil. Zdůrazňuje, že proti návrhu vedlejší účastnice vznesla konkrétní námitky, jejichž podstatou bylo zpochybnění samotného předpokladu tvrzené újmy. Vedlejší účastnice totiž svou obavu ze ztráty pořadí spojovala především s pohledávkou paní Kopchuk, přestože sama připustila, že tato pohledávka byla pravomocně určena jako pohledávka, která není po právu. Stěžovatelka proto podle svých slov vysvětlila, proč hrozbu úspěšného vymožení této pohledávky považuje za krajně nepravděpodobnou.

11. Nejvyšší soud podle stěžovatelky na tuto argumentaci nijak věcně nereagoval. Z napadeného usnesení není patrné, proč považoval tvrzené riziko ztráty pořadí za reálné ani proč námitky stěžovatelky nepovažoval za významné. Stěžovatelka dále poukazuje na důsledky odkladu do své právní sféry. Odklad podle ní neznamená pouhé zachování procesního stavu, ale zachování možnosti pokračovat v exekuci vedené proti fyzické osobě pro částku přesahující 20 milionů Kč. Má proto za to, že Nejvyšší soud měl její námitky alespoň stručně vypořádat.

12. Stěžovatelka odkazuje zejména na nález sp. zn. III. ÚS 1872/16 ze dne 9. 4. 2019 a nález sp. zn. II. ÚS 588/25 ze dne 15. 5. 2025. Z nich podle ní plyne, že rozhodnutí o odkladu právní moci či vykonatelnosti musí obsahovat konkrétní důvody, které Nejvyšší soud k jeho vydání vedly, a musí se v něm projevit také relevantní oponentura účastníka, jehož právního postavení se odklad dotýká.

IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

13. Ústavní stížnost byla oprávněnou osobou podána včas (§ 72 odst. 1 a 3 zákona o Ústavním soudu) a není nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.

V.
Vyjádření k ústavní stížnosti a replika stěžovatelky

14. Nejvyšší soud je přesvědčen, že žádná ústavně zaručená práva stěžovatelky neporušil a své usnesení dostatečně odůvodnil. Z jeho odůvodnění plyne, že odkladem právní moci bylo dočasně zabráněno možné ztrátě pořadí oprávněné při uspokojování z majetku stěžovatelky, a to nejen vůči paní Kopchuk, ale také vůči všem dalším případným věřitelům. Námitku stěžovatelky o hrozící závažné újmě považuje za obecnou. Otázka existence vymáhané pohledávky je pak podle něj předmětem dovolacího řízení a nemohla být při rozhodování o odkladu právní moci definitivně řešena. Navrhuje, aby ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

15. Vedlejší účastnice považuje argument stěžovatelky o nedostatečném odůvodnění napadeného usnesení za nedůvodný. Zdůrazňuje dočasnou povahu napadeného rozhodnutí a tomu odpovídající nižší požadavky na jeho odůvodnění. Nejvyšší soud podle ní nemusí detailně polemizovat s argumentací účastníků; v souladu s judikaturou Ústavního soudu postačuje (odkazuje na nález sp. zn. II. ÚS 588/25), aby byl důvod odložení právní moci konkretizován, což Nejvyšší soud splnil. Tímto důvodem byla v této věci právě hrozba ztráty pořadí exekuce vedlejší účastnice a ztížení možnosti vydobytí její pohledávky. Navrhuje odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné.

16. Stěžovatelka v replice setrvala na stanovisku, že napadené usnesení nebylo řádně odůvodněno. K vyjádření Nejvyššího soudu namítla, že tvrzený záměr chránit vedlejší účastnici před ztrátou pořadí vůči všem případným věřitelům z napadeného usnesení ani z podání vedlejší účastnice nevyplývá. Pouhou teoretickou možnost existence dalších věřitelů nepovažuje za dostatečný důvod odkladu. Stejně tak se podle ní do napadeného usnesení nijak nepromítlo tvrzené zvažování důsledků odkladu pro oba účastníky. Připomněla též, že neexistenci vymáhané pohledávky obecné soudy dosud shledaly již třikrát, což podle ní zvyšuje míru ohrožení jejích práv pokračováním exekuce. K vyjádření vedlejší účastnice stěžovatelka odmítla, že by prosté konstatování nebezpečí ztráty pořadí představovalo dostatečnou konkretizaci důvodů odkladu. S odkazem na nález sp. zn. III. ÚS 1872/16 zdůraznila požadavek uvést konkrétní věcné důvody a vypořádat argumentaci protistrany. Připomněla, že již ve vyjádření k dovolání vysvětlila, proč podle ní pohledávka paní Kopchuk riziko ztráty pořadí nepředstavuje, přičemž vedlejší účastnice ani Nejvyšší soud žádného dalšího konkrétního věřitele neuvedli.

VI.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti

17. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

18. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoli další instancí v soustavě obecných soudů. Nepřísluší mu proto posuzovat, zda Nejvyšší soud podmínky § 243 písm. b) o. s. ř. vyhodnotil po stránce podústavního práva věcně správně. Předmětem jeho přezkumu je v projednávané věci pouze to, zda napadené rozhodnutí splňuje ústavní požadavky na odůvodnění soudního rozhodnutí.

19. Součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny je požadavek, aby soudní rozhodnutí bylo řádně a srozumitelně odůvodněno. Soud není povinen podrobně reagovat na každé tvrzení účastníka. Musí se však vypořádat s námitkami, které jsou pro jeho rozhodnutí podstatné a mohou mít vliv na jeho výsledek. Z odůvodnění musí být alespoň v základních rysech patrné, jakými úvahami se soud řídil (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 285/25 ze dne 7. 8. 2025, bod 22).

20. Požadavek řádného odůvodnění se přiměřeně uplatní také při rozhodování o odkladu vykonatelnosti nebo právní moci podle § 243 o. s. ř. Rozsah odůvodnění přitom musí odpovídat povaze a okolnostem konkrétní věci. Nemusí být příliš obsáhlé ani podrobné, musí však obsahovat alespoň stručné uvedení konkrétních věcných důvodů, pro které Nejvyšší soud považoval zákonné předpoklady odkladu za splněné; současně v něm musí být dostatečně vypořádána relevantní oponentura účastníka, jehož právního postavení se odklad dotýká (srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 3425/16 ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 1872/16, sp. zn. IV. ÚS 1527/19 ze dne 28. 6. 2019 a sp. zn. II. ÚS 588/25).

21. V projednávané věci Nejvyšší soud dospěl k závěru, že vedlejší účastnice je závažně ohrožena ve svých právech, a to ztrátou pořadí a z toho plynoucím ztížením možnosti uspokojení vymáhané pohledávky. Napadenému usnesení tedy nelze vytknout úplnou absenci odůvodnění. S ohledem na okolnosti projednávané věci však jeho odůvodnění z ústavněprávního hlediska neobstojí

22. Vedlejší účastnice návrh na odklad právní moci odůvodňovala existencí dalších věřitelů stěžovatelky, přičemž konkrétně poukázala na paní Kopchuk. Stěžovatelka proti tomu namítla, že pohledávka paní Kopchuk byla v incidenčním řízení pravomocně určena jako pohledávka, která není po právu, a z toho dovozovala, že její úspěšné vymožení je krajně nepravděpodobné. Tím přímo zpochybnila, že právě vymáhání této pohledávky může vést ke ztrátě pořadí exekuce vedlejší účastnice. Její argumentace tedy směřovala bezprostředně k posouzení toho, zda je vedlejší účastnice zastavením exekuce závažně ohrožena ve svých právech, tedy k naplnění jednoho ze zákonných předpokladů odkladu právní moci podle § 243 písm. b) o. s. ř.

23. Nejvyšší soud argumentaci stěžovatelky v napadeném usnesení reprodukoval, avšak ji nevypořádal. Samotná reprodukce námitky a následné vyslovení opačného závěru její vypořádání nepředstavují. Dospěl-li Nejvyšší soud navzdory této oponentuře k závěru, že vedlejší účastnice je ve svých právech závažně ohrožena právě ztrátou pořadí exekuce, mělo být z odůvodnění alespoň stručně seznatelné, proč okolnosti namítané stěžovatelkou tento závěr nezpochybňují.

24. Z napadeného usnesení současně není patrné, z jakých konkrétních okolností Nejvyšší soud nebezpečí ztráty pořadí dovodil. Vedlejší účastnice v této souvislosti odkazovala na exekuční návrh paní Kopchuk a pověření soudního exekutora z roku 2017. Napadené usnesení však neuvádí, zda exekuce zahájená na návrh paní Kopchuk v době rozhodování o odkladu právní moci nadále probíhala, zda v ní byl postižen majetek, ve vztahu k němuž mohlo být pořadí vedlejší účastnice dotčeno, ani jakým způsobem mohla v konkrétních poměrech věci vést ke ztrátě tohoto pořadí a v konečném důsledku ke ztížení uspokojení její pohledávky. Za situace, kdy stěžovatelka význam této exekuce pro tvrzené ohrožení výslovně zpochybnila, nebylo dostačující toliko konstatovat hrozící ztrátu pořadí.

25. Teprve ve vyjádření k ústavní stížnosti Nejvyšší soud uvedl, že odklad právní moci měl vedlejší účastnici chránit před ztrátou pořadí vůči všem případným věřitelům stěžovatelky, nikoli pouze vůči paní Kopchuk. Takový důvod však z napadeného usnesení seznatelný není a jeho odůvodnění nelze dodatečně doplňovat až v řízení před Ústavním soudem.

26. Nadto ani obecná možnost, že po zastavení exekuce dojde ke zhoršení postavení vedlejší účastnice v důsledku uplatnění práv dalších věřitelů, nemůže bez další konkretizace sama o sobě postačovat k závěru, že je dovolatelka ve smyslu § 243 písm. b) o. s. ř. závažně ohrožena ve svých právech. Takové nebezpečí může v určité míře nastat v celé řadě případů zastavení exekuce. Jeho paušální přijetí bez vazby na konkrétní poměry věci by mohlo vést k tomu, že odklad právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce bude přiznáván již z pouhé možnosti zhoršení pořadí ve prospěch jiného věřitele. Takový přístup by se ve svých důsledcích blížil přiznání suspenzivního účinku dovolání, který zákon s jeho podáním nespojuje. To nevylučuje, aby Nejvyšší soud z nebezpečí ztráty pořadí v konkrétní věci vyšel; z jeho rozhodnutí však musí být patrné, jaké konkrétní okolnosti činí takové nebezpečí reálným a závažným.

27. K naplnění požadavků na odůvodnění přitom nebylo třeba obsáhle posuzovat existenci či vykonatelnost pohledávky paní Kopchuk ani reagovat na všechny námitky a argumenty stěžovatelky (zejména ty, které obsahově směřují do merita dovolacího řízení). Postačovalo stručně vysvětlit, proč její oponentura nemění závěr o závažném ohrožení práv vedlejší účastnice a z jakých konkrétních okolností Nejvyšší soud dovozuje hrozící ztrátu pořadí. Protože taková úvaha v napadeném usnesení chybí, nelze bez spekulace zjistit, z jakých důvodů považoval Nejvyšší soud předpoklad podle § 243 písm. b) o. s. ř. za splněný (srov. obdobně nález sp. zn. III. ÚS 1872/16, body 26 a 27).

28. Ústavní soud tudíž shledal, že Nejvyšší soud nedostál požadavkům na řádné odůvodnění plynoucím z práva stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

VII.
Závěr

29. Protože Nejvyšší soud porušil stěžovatelčino právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadené usnesení zrušil [§ 82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Rozhodl tak bez ústního jednání, neboť od něj neočekával další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).

30. Ústavní soud tím nijak nepředjímá další rozhodnutí Nejvyššího soudu o návrhu na odklad právní moci ani výsledek dovolacího řízení. Bude na Nejvyšším soudu, aby případné další rozhodnutí o odkladu právní moci odůvodnil způsobem odpovídajícím závěrům tohoto nálezu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1515/26-1)