# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1494/18

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1494/18
- ECLI: ECLI:CZ:US:2018:2.US.1494.18.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 5. 2018
- Datum zveřejnění: 1. 6. 2018
- Klíčová slova: obec
- Dotčené předpisy: 128/2000 Sb., § 82 písm.c

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byl dne 30. 4. 2018 doručen přípis, jehož obsahem je žádost navrhovatelky o posouzení "postupu a stanovisek Ministerstva vnitra" ve věci poskytnutí informací zastupiteli obce o nákladech (plat, odvody, školení) na tajemníka Obecního úřadu H., kdy tuto funkci stěžovatelka v předmětné době zastávala. Obsahem těchto stanovisek je totiž - zkráceně vyjádřeno - vyslovený právní názor, podle něhož je žádost zastupitele obce o informaci, jaké náklady obecní úřad v roce 2016 vynaložil na funkci tajemníka obce, žádostí směřující do samostatné působnosti obce a nelze ji proto odmítnout.

2. Ústavní soud ještě před meritorním posouzením ústavní stížnosti zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Po posouzení splnění těchto podmínek nicméně dospěl Ústavní soud k závěru, že Ústavní soud není příslušný k jeho projednání.

3. Ústavní soud předně uvádí, že se ve své činnosti řídí principem uplatňování státní moci jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví [čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")], a nemůže tak překročit rámec předpisů, které vymezují jeho postavení a pravomoc. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručená ústavním pořádkem. To znamená, že v řízení o ústavních stížnostech rozhoduje Ústavní soud pouze o tom, zda došlo k takovémuto porušení, přičemž pokud tomu tak bylo, zruší napadené rozhodnutí, nebo, směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, zakáže tomuto orgánu pokračovat v porušování práva a přikáže mu, aby obnovil stav před porušením, pokud je to možné.

4. Součástí pravomoci Ústavního soudu však není přezkum aktu doporučující povahy, jako jsou v tomto případě připojená stanoviska Ministerstva vnitra, v jejichž závěru je ostatně i zdůrazněno, že nejsou právně závazná, jelikož závazný výklad právních předpisů jsou oprávněny podávat pouze příslušné soudy. Tato stanoviska tedy nepředstavují zásah orgánu veřejné moci ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, protože samo o sobě nejsou způsobilá porušit základní práva nebo svobody stěžovatelky.

5. Nadto není v pravomoci Ústavního soudu ani vydání výkladového stanoviska o správnosti či nesprávnosti postupu Ministerstva vnitra tak, jak požaduje stěžovatelka. Ústavní soud je totiž soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a z této pozice je oprávněn vydávat kasační rozhodnutí vůči napadeným rozhodnutím, není však oprávněn k výkladu zákonné úpravy tak, jak požaduje stěžovatelka. K takové činnosti Ústavní soud s ohledem na svoje ústavní vymezení není příslušný.

6. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není příslušný k projednání podaného návrhu, musel ho podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

7. Za této procesní situace Ústavní soud navrhovatelku ani nevyzýval k odstranění dalších vad řízení (zejména chybějící právní zastoupení), jelikož by to bylo zjevně nadbytečné.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1494/18-1)