# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 149/03

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 149/03
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:2.US.149.03
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 4. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 2 odst.6; 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní soud obdržel dne 13.3.2003 ústavní stížnost proti v záhlaví usnesení označeným rozhodnutím obecných soudů s tím, že stěžovatel navrhuje jejich zrušení, neboť podle jeho názoru jsou v rozporu s článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2001, č.j. 10 T 23/2000-1424, byl stěžovatel uznán vinným společně s odsouzeným V. N. pokusem trestného činu vraždy ( podle § 8 odst. 1, § 219 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona) ve spolupachatelství, a trestným činem nedovoleného ozbrojování (podle § 185 odst. 1 trestního zákona) ve spolupachatelství.

Za výše uvedené trestné činy byl stěžovateli podle § 219 odst. 2 trestního zákona za použití § 35 odst. 1, § 40 odst. 2 trestního zákona uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 trestního zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) trestního zákona mu byl dále uložen trest propadnutí pistole vzor ČZ 85 ráže 9 mm, v.č. A 5842 a příslušných zásobníků.

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. srpna 2001, sp. zn. 7 To 79/01, bylo odvolání stěžovatele podle § 256 trestního řádu zamítnuto.
Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti pro její projednání a zda byla podána včas.

Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb.") lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 citovaného zákona).

K ústavní stížnosti musí být podle ustanovené § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb. přiložena kopie o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1). Ve věci nebylo podáno dovolání, takže posledním prostředkem k ochraně práva stěžovatele je právě napadené usnesení Vrchního soudu v Praze.

Jak zjistil soudce zpravodaj z přiložené obálky, ve které byla ústavní stížnost doručena Ústavnímu soudu, ústavní stížnost byla předána k poštovní přepravě dne 12. 3. 2003. Z doručenky Městského soudu v Praze, v níž bylo napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zasláno stěžovateli vyplývá, že předmětné usnesení stěžovatel převzal ve Věznici Valdice dne 11.10.2001.

Z výše uvedených skutečností je tedy zřejmé, že ústavní stížnost byla podána s více než 17 měsíčním odstupem od doručení označeného usnesení Vrchního soudu v Praze, a tedy po zákonné 60 denní lhůtě stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítl, neboť návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-149/03-03)