# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1486/26

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1486/26
- ECLI: ECLI:CZ:US:2026:2.US.1486.26.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 8. 2026
- Datum zveřejnění: 12. 10. 2026
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a tlumočníka; právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
- Klíčová slova: škoda/náhrada, poplatek/soudní, advokát
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.2; 99/1963 Sb., § 138, § 30

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů označených v záhlaví. Tvrdí, že jimi byla porušena její práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina").

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatelka podala proti vedlejší účastnici žalobu na náhradu škody v rámci pracovněprávního sporu. V průběhu řízení stěžovatelka požádala Okresní soud Praha-západ ("okresní soud"), u kterého bylo soudní řízení vedeno, o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce. Ve své žádosti uvedla, že její současné osobní a majetkové poměry jí neumožňují zaplatit soudní poplatek a současně hradit náklady za právní služby advokáta.

3. V prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech stěžovatelka uvedla, že je rozvedená, žije ve společné domácnosti s nezletilým synem, kterého vyživuje. Stěžovatelka dále uvedla, že není zaměstnána, neboť od února 2025 je v dlouhodobé neschopnosti, a vykonává též samostatně výdělečnou činnost, konkrétně autorskou činnost, avšak v současné době je bez příjmů. Stěžovatelka pobírá nemocenskou ve výši 6 000 až 7 000 Kč měsíčně. Co se týká výdajů, stěžovatelka hradí nájemné ve výši 6000 až 7 000 měsíčně. V ostatním nebylo prohlášení vyplněno. Stěžovatelka k prohlášení nepřipojila žádné přílohy.

4. Okresní soud žádosti nevyhověl a napadeným usnesením ji zamítl. Podle okresního soudu stěžovatelka svá tvrzení o majetkových a osobních poměrech ničím nepodložila. Soud tak neměl za prokázané, že stěžovatelka splnila podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Vyhovět soud nemohl ani její žádosti na ustanovení právního zástupce z řad advokátů, jelikož zákonným předpokladem pro vyhovění takové žádosti je právě splnění předpokladů k osvobození od soudních poplatků.

5. Stěžovatelka proti napadenému usnesení podala odvolání, kterému Krajský soud v Praze ("odvolací soud") napadeným usnesením nevyhověl a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. K odvolání stěžovatelka sice přiložila celou řadu listin o jejím zdravotním stavu, podle odvolacího soudu přesto ke splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků nedošlo. Odvolací soud považoval získané informace za neúplné a zároveň vyvolávající dojem, že stěžovatelka o svých poměrech mlží, a že nemocenské dávky a výživné nejsou jediným zdrojem jejích příjmů.

II.
Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka je přesvědčena, že obecné soudy v napadených rozhodnutích postupovaly přepjatě formalisticky, když o její žádosti rozhodly, aniž by jí poučily o nedostatcích předmětného podání.

7. Zadruhé stěžovatelka namítá, že postupem obecných soudů bylo porušeno její právo na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je kromě dílčí námitky uvedené dále přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario) a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.

IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

10. Ve své judikatuře Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že rozhodování o osvobození od soudních poplatků zpravidla nedosahuje ústavněprávní intenzity, která by sama o sobě odůvodňovala jeho kasační zásah, přestože takové rozhodnutí může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníka řízení. Posouzení toho, zda jsou splněny zákonné podmínky pro osvobození od soudních poplatků, náleží primárně obecným soudům. Ústavnímu soudu nepřísluší nahrazovat jejich úvahy vlastními, ani přehodnocovat skutkové závěry či hodnocení důkazů, na nichž jsou tato rozhodnutí založena. K věcnému přezkumu Ústavní soud přistupuje jen výjimečně, zejména tehdy, pokud by rozhodnutí obecných soudů vykazovalo znaky svévole či zjevně formalistické aplikace procesních předpisů nebo by bylo v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem (srov. např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 3229/23 ze dne 15. května 2024, sp. zn. III. ÚS 3279/23 ze dne 20. března 2024).

11. Ústavní soud výše uvedené vady v postupu obecných soudů neshledal. Okresní soud v napadeném usnesení přesvědčivě odůvodnil, z jakých důvodů považoval tvrzení stěžovatelky za důkazně nepodložená. Zejména uvedl, že stěžovatelka k prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech nepřiložila lékařskou dokumentaci, na kterou sama v žádosti odkazovala, nebo například výpis zůstatku na bankovním účtu, případně vyúčtování služeb za bydlení (body 7 až 9 napadeného usnesení okresního soudu). Stěžovatelka v ústavní stížnosti dále uvádí, že měla být soudem podle § 5 občanského soudního řádu poučena, že neunáší břemeno tvrzení a důkazní. Tuto námitku nicméně stěžovatelka vznáší poprvé až v ústavní stížnosti, a proto je ve vztahu k usnesení okresního soudu materiálně nepřípustná. Stěžovatelka musí vyčerpat veškerou ústavně významnou argumentaci již v řízení před orgány, které vydaly napadená rozhodnutí. Svoji argumentační liknavost nemůže dohánět až v řízení před Ústavním soudem (např. nález sp. zn. III. ÚS 2387/24 ze dne 29. ledna 2025, bod 36 a tam uvedená judikatura).

12. Pokud totožnou námitku stěžovatelka uvádí i v případě postupu odvolacího soudu, pak Ústavní soud konstatuje, že nelze z žádného ustanovení právního řádu, ani z judikatury, na kterou stěžovatelka odkazuje, dovodit paušální povinnost obecných soudů vyzývat žadatele k doplnění neúplného prohlášení. Tento přístup je plně v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, podle které břemeno tvrzení, jakož i důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení toho, zda poměry žadatele odůvodňují osvobození od soudních poplatků, zatěžují účastníka, který o osvobození od soudních poplatků žádá (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3047/2014 ze dne 24. února 2015). Dále je třeba podotknout, že formulář "Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech" v závěru obsahuje prohlášení žadatele, že údaje, které uvedl, jsou pravdivé a že nezamlčel žádné okolnosti, které by mohly mít vliv na rozhodování soudu o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel tedy byl o nutnosti nejen úplného, ale rovněž věrohodného doložení osobních, majetkových i výdělkových poměrů řádným způsobem poučen (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 707/19 ze dne 17. července 2019).

13. Konečně Ústavní soud uzavírá, že odvolací soud v napadeném usnesení přehledně a srozumitelně uvedl jednotlivé důvody, pro které nepovažoval tvrzení a předložené důkazy stěžovatelky za úplné a přesvědčivé. Tímto postupem odvolacího soudu tak nemohlo být porušeno právo stěžovatelky na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny. Uvedený závěr Ústavního soudu nemůže změnit ani skutečnost, že si odvolací soud neověřil správný věk syna stěžovatelky, který chybně na formuláři uvedla sama stěžovatelka, jak vyplývá z ústavní stížnosti. Tato skutečnost při zvážení ostatních argumentů odvolacího soudu sama o sobě nezakládá ústavněprávní přesah, který by vyžadoval kasaci napadeného rozhodnutí.

14. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1486/26-1)