# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1438/08

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1438/08
- ECLI: ECLI:CZ:US:2008:2.US.1438.08.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 8. 2008
- Datum zveřejnění: 8. 9. 2008
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
- Klíčová slova: dovolání, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 239 odst.3

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel, s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), čl. 2 odst. 2, čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, požaduje zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž byl odmítnut návrh, kterým se domáhal rozhodnutí o hrozícím úpadku a povolení oddlužení.

Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen zákon o Ústavním soudu), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.

Z ústavní stížnosti i obsahu napadených rozhodnutí je zřejmé, že návrh stěžovatele byl soudem prvního stupně dle §128 odst. 1 zák č. 182/2006 Sb. odmítnut, neboť neobsahoval všechny náležitosti a byl nesrozumitelný. Odvolací soud prvostupňové rozhodnutí jako věcně správné potvrdil a poučil stěžovatele o možnosti podat dovolání. Dle sdělení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2008 stěžovatel dovolání podal a spis byl postoupen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí.

Podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 cit. zák); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 cit.zák.). V tomto ustanovení se promítá zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.

V projednávané věci stěžovatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu, které však není rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje. Za takový prostředek je třeba považovat dovolání, jehož přípustnost v dané věci vyplývá z ust. § 239 odst. 3 o.s.ř.

Stěžovatel sice dovolání k Nejvyššímu soudu podal, nicméně doposud o něm nebylo pravomocně rozhodnuto. Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel doposud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu právní řád k ochraně jeho práv poskytoval.

Požadavku na přiznání nákladů řízení před Ústavním soudem dle vyhl. č. 177/1994 Sb. ve znění vyhl. č. 484/2000 Sb., nebylo možné vyhovět dle ust. § 83 zákona o Ústavním soudu, neboť ústavní stížnost byla odmítnuta. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost Ústavní soud ani neshledal důvod pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 62 odst. 4 citovaného zákona.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1438/08-1)