# Ústavní soud, sp. zn. II.ÚS 1420/10

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: II.ÚS 1420/10
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:2.US.1420.10.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 6. 2010
- Datum zveřejnění: 23. 6. 2010
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
- Klíčová slova: dovolání, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 238 odst.1 písm.a

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

V záhlaví specifikovaným usnesením rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích o odvolání stěžovatelky do usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 10. 2009, č. j. 9 C 293/2009-49, kterým byl zamítnut její návrh na obnovu řízení o určení vlastnictví k nemovitosti. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že napadeným rozhodnutím krajský soud porušil její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení podaného návrhu, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

Stěžovatelka sama v textu svého podání uvedla, že proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí krajského soudu podala také dovolání. Soudce zpravodaj v civilní kanceláři 9 C Okresního soudu v Českých Budějovicích ověřil, že dovolání bylo skutečně dne 17. 5. 2010 podáno a dne 1. 6. 2010 bylo spolu se spisem předloženo Nejvyššímu soudu České republiky, aby o něm mohl rozhodnout.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V projednávané věci stěžovatelka využila možnosti podat proti rozhodnutí krajského soudu napadenému touto ústavní stížností dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu. O dovolání dosud nebylo rozhodnuto, ústavní stížnost je proto nutno hodnotit jako předčasnou.

Podle ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Z uvedeného vyplývá, že možnost obrátit se na Ústavní soud s návrhem směřujícím proti označenému rozhodnutí Krajského soudu v Brně zůstane stěžovatelce zachována i poté, co Nejvyšší soud rozhodne o jejím dovolání.

Za dané situace musel soudce zpravodaj ústavní stížnost hodnotit jako návrh nepřípustný a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji odmítnout.

Pro stěžovatelkou blíže nekonkretizovaný a nijak nezdůvodněný požadavek na přiznání náhrady nákladů řízení nebyly splněny potřebné podmínky.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/II-US-1420/10-1)